Recenzi na tuto knihu jsem Vám prostě musela napsat. Pracuji v domově pro seniory a Tajný deník Hendrika Groena je první kniha, ve které poznáte stáří takové, jaké je. Chcete se zasmát, ale zároveň trochu popřemýšlet o tom, jaké vlastně bude Vaše stáří? Pak neváhejte a tuto knížku si přečtěte.
Informace o knize
- Žánr: humor
- Počet stran: 392
- Datum vydání: 25.05.2017
- Nakladatelství: XYZ
Stručný děj
Hlavní postavou knihy je pan Hendrik Groene, který žije v domově pro seniory v Amsterdamu. Pan Groene je sice velmi starý (je mu 83 let), ale není jen tak ledajaký senior. Uvědomuje si, že se jeho tělo pomalu potýká s nevyhnutelným stárnutím, přesto chce žít plnohodnotný život. Odmítá denní činnosti ostatních spolubydlících jako je luštění křížovek, žvatlání o ničem nebo věčné stěžování si na dnešní dobu. S ironií rozebírá problémy, které se stářím přicházejí. Počasí, inkontinence, demence a šouravá chůze, to vše projde tvrdou kritikou pana Groena, který prostě nesnáší ostatní důchodce, kteří si pořád na něco stěžují a žijí stereotypně.Vyvrcholením veškeré kritiky je založení anarchistického klubu Staří-ale-ne mrtví jehož členové jsou nejbližší přátelé pana Groena. Nabírání nových členů a stěžování si je v klubu přísně zakázáno, ale je povolen alkohol a výlety.V ději plném černého humoru a ironie se najednou objeví Eejfe, žena, která se k Hendrikovi přistěhuje. Jako jediná se vyhne Groenovo kritice, protože on je přesvědčen, že Eejfe je jeho osudovou ženou, se kterou měl strávit předchozích padesát let.
Můj názor na knihu
Celá knížka se mi četla velmi dobře. Autor detailně popisuje humorné situace, které se v domově stanou a při každé z nich jsem měla desetiminutovou chvilku smíchu. Podle mého názoru je knížka určená pro všechny věkové kategorie. Ty mladší se připraví na to, jaké problémy ve stáří přicházejí a ty starší možná uvidí sami sebe. Sama pracuji v domově pro seniory a musím říct, že nějaké situace se v domově opravdu stávají, bohužel. I přesto, že seniorům nabídnete výlety a jiné aktivity, stejně zůstanou u svých stereotypů. Stěžování slyšíte na každém rohu a málokdy najdete aktivního a spokojeného důchodce.
Ukázka
“Můj přítel Everet, který s námi občas také jí, když už má dost svého kulinářského umění, nabídl nic netušícím spolustolovníkům chilli omáčku. „Je libo k rýži trochu kečupu?“ Tvářil se jako neviňátko, když paní De Prikerová vykašlala svou zubní protézu přímo do nakládané zeleniny. V záchvatu kašle byla odvedena pryč a Evert pak obcházel s její protézou jako s Popelčiným střevíčkem okolo stolu a nabízel ji k vyzkoušení. Když byl po incidentu předvolán na kobereček k vedoucí oddělení, byl obrazem zhrzené nevinnosti. Sám se dokonce dožadoval hygienika, protože v nakládané zelenině „našel“ zubní protézu. Před večeří jsem ještě absolvoval čajový dýchánek u paní Visserové. Konverzace s ní je ještě slabší než její čaj. Vymluvil jsem se, že mám od lékaře zakázáno jíst koláče. Proč? Řekl jsem, že kvůli špatnému krevnímu obrazu. Mám zvýšenou hodnotu cukru v krvi: 20 až 25. Vymyslel jsem si tyto nesmyslné hodnoty, ale paní Visserová se chytla. Musel jsem si ale vzít tři kousky koláče až budu mít krev zase v pořádku. Koláč teď leží na dně akvária ve třetím patře.”
Zajímavosti
- V knize je často zmiňována a popisována eutanázie, což může české čtenáře překvapit. Autor pochází z Holandska, kde je eutanázie povolena.
- Kniha získala v Holandsku čtenářskou cenu za nejlepší knihu v roce 2016.
- Nerada prozrazuji důležité věci z knížky, ale musím Vám prozradit, že pan Groen nezemře. V současnosti se připravuje druhý díl, který by měl být k dostání v roce 2018.
Recenzent: Bc. Lenka Holubová
Zdroj fotografie: albatrosmedia.cz