V posvátné chvíli ticha, kdy slyším svůj dech, lehnu si na kopretinový koberec. Obláčky ze rtů rýsují se jako vzkaz, na zem padá klíček ze skla. Střípky se rozletí po koberci kopretin, prsty pohladím jejich hrany. V posvátné chvíli ticha, kdy slyším svůj dech, vzpomenu na klíček bez lítosti. Autorka Mija Photo by ORNELLA BINNI on Unsplash