Ještě malé mimino, tak by se dala nazvat novinka, která spatřila světlo literárního světa teprve tento rok. Autorem knihy je Vladimír Němec, který je autorem hned několika povídek s mým oblíbeným žánrem.
Vladimír Němec vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, obor učitelství. Jako kantor se také deset let živil. Pak ho zlákaly počítače, hlavně proto, že když zlobí, může jim beztrestně nařezat. Žije ve vesničce nedaleko České Lípy. Psaní SF se věnuje přibližně patnáct let. Píše sci-fi (v různých kategoriích obsadil 5., 4., 3., 2., i 1. místo v CKČ) i fantasy (v soutěži O nejlepší fantasy byl 3× pasován na rytíře Řádu Fantasy a za první místo se stal i Nositelem meče). V nakladatelství Poutník mu vyšla kniha „Žoldačka Darja“ – klasický fantasy příběh mizerné čarodějky, zato dobré šermířky. Jako e-book najdete sborník jeho pov& iacute;dek „…a člověk stvořil Boha“.
-zdroj “Vladimír Němec“
Kniha mi hodně připomněla oblíbený horror “28 dní poté” a “28 týdnů poté.” I zde stejně jako v knize bylo zpracováno poměrně oblíbené postapokalyptické téma. Otázka, která spojuje tyto filmy a knihu je tedy dost jasná…”Jak bude vypadat společnost po globální katastrofě?”
Osobně bych na tuto otázku nedokázala odpovědět, ač miluji toto téma. Nedokáži si ani představit, že bych se ocitla jako jedna z přeživších. Sama uprostřed mrtvého města jen s pár neznámými cizinci? Dost šokující, a přitom tolik přitažlivé zvlášť v literárním světě, kdy vás kniha doslova pohltí a vy máte pocit, že nejste pouze čitatel, nýbrž rovnou samotný hrdina.
Nu v knize KRONIKY SVĚTA PO začíná příběh několik dní po samotné katastrofě. Celý svět zachvátila chřipková pandemie a během několika hodin vymřela téměř většina populace. Výhodou oproti mým oblíbeným filmům je známé české prostředí, ve kterém se celý příběh odehrává. I když si takhle klidnou Prahu představím jen ztěžka, dokáži si jasně představit místa, ve kterých se příběh odehrává, což mě ještě více pohltilo do samotného příběhu.
“Došel jsem k chrámu svatého Víta, ten jediný měl dveře otevřené. To mě Bůh zve dál? I když tohle je katolická katedrála, Boha máme společného a pomodlit se k němu můžu i tady…”
Několik mužů a žen, které vraždící chřipku přežili se sejdou v chrámě svatého Víta. Odlišné povahy, ideály i sociální původ u nich dost často komplikuje jejich domluvu. Každý z nich se snaží využít své schopnosti pro jejich přežití. Celý příběh se prolíná mezi několika hlavními hrdiny. Příběh tak slyšíte z mnoha úst a z několika odlišných pohledů. S některými postavami jsem se dokázala ztotožnit, ale s jinými to skutečně vůbec nešlo, a tak nějak jsem byla ráda, že jsem jejich pohled přelouskala a šla dál.
Když čtu knihy, povětšinou je to v ich či er formě. Tohle bylo poprvé, co jsem četla knihu, kde bylo více vypravěčů jak tři (Dívka ve vlaku). Bylo těžké zůstat v obraze a rychle se přeorientovat na druhou postavu a snažit se pochopit její pocity, myšlenky i strach.
“Rychle na koně a ujíždějte!” Václav najednou ztratil svůj klid, opravdu měl strach.
“Pozdě, stejně by si nás všimli. Navíc jsme vyslanci, tak navážeme kontakt,” namítl jsem.
“To není dobrý nápad, jsou ozbrojeni.”
“To my také…”
Lidé onemocní, ulehnou do postele a v klidu umřou. Vy se probouzíte do tiché, klidné Prahy. Žádné hromady mrtvol na ulicích, ale také žádní živí lidé. Tedy skoro žádní. Tak začal svět Po. Vítejte ve světě Po. Ve světě, v němž neplatí žádné zákony kromě těch, co sami prosadíte. A dospívá se zde brzy, už v šestnácti se z vás může stát soudkyně rozhodující o životě a smrti…
Pokud hledáte tip na večerní čtení, pak knihu KRONIKY SVĚTA PO rozhodně doporučuji. I když je zde několik vypravěčů, kniha se čte velice snadno, rychle a věřím, že pokud milujete tento žánr stejně jako já, tak i děj vás velice rychle vtáhne do svého světa. Do světa PO…