Lukáš Šnajdr: BÁSNĚ pro večerní chvíle

PARIS

Pohanské hordy na řece Séně
a v Paříži zrovna poledne zvoní,
zasejí seveřané válečné sémě
a ovzduší krví teď voní.

Bijte je bezvěrce za pána Krista
nechť všichni zhynou, jak jeho vůle jest,
na zem teď dopadá císařská busta
a na srdce Franků severská pěst.

Dřevěné nestvůry s dračími hlavami
valí se dál křesťanskou kolébkou
ty obludy, co plaví se řekami
spolknout chtějí Frankii velikou.

Na své cestě do Valhally
dobudou si slávu věčnou na zemi
za tu slávu platí franské hlavy
i s Kristem na své straně stejně budou ztraceny.

Na asfaltové peřině
v nachovém rubáši
leží tělo bez duše.

Nebe se rozplakalo
a srdce krvácí,
jak zasáhla by jej rána z kuše.

Život je pomíjivý
a život bolí,
když ti facku z rána dá.

Jeden den směješ se
další ležíš v krvi
je to neférová hra.

Každá ztráta
hrozivě bolí
a marně hledáš smysl bytí.

Život je šmejd
a sype do ran soli,
když do pasti tě chytí.

V té srpnové noci
kdy plakalo nebe,
kdy v nachovém rubáši leželo tělo.

Smrt vzala si něco z nás,
smrt vzala si tebe,
v té srpnové noci jen plakat se smělo.

Autor Lukáš Šnajdr