Vítejte (znovu) ve světě čar a kouzel!

Harryho Pottera jizva ve tvaru blesku nebolela již dlouhých devatenáct let. Za tu dobu se mu podařilo stát se otcem tří dětí, skoro čtyřicátníkem a také znaveným pracovníkem Ministerstva kouzel.

Příběh začíná tam, kde končí sedmý díl čarodějnické ságy – na nádraží King’s Cross. Harry a Ginny Potterovi a Hermiona a Ron Granger-Weasley vypravují své ratolesti na cestu do Bradavic. Po hvizdu píšťalky na nástupišti 9 a ¾ zjistíme, že tentokrát budeme sledovat (zejména) kroky Harryho syna Albuse a Scorpiuse Malfoye, syna Harryho školního nepřítele Draca. Nemusíte se ale bát, známých postav, včetně samotného Harryho, si užijete také. Dostatečně.

Trochu jiný Potter

Albus Severus Potter nemá jako syn celebrity kouzelnického světa lehké postavení. Vypořádat se s faktem, že jste synem Vyvoleného, což k vám chtě nechtě přitahuje pozornost ostatních, a navíc v sobě nosit strach z toho, kam vás zařadí Moudrý klobouk… To je prostě na jednoho chlapce příliš. Scorpius Malfoy si zase díky fámě, která tvrdí, že je synem samotného Lorda Voldemorta, těžko hledá kamarády. Všichni se ho straní, bojí, anebo oboje najednou.

Zdánlivě nečekané přátelství mezi těmito dvěma chlapci se, stejně jako v prvním díle ságy, zrodí během cesty Bradavickým expresem. Pár překvapení nás čeká v úvodu (a to zejména rychlost, s jakou tito dva mladí kouzelníci doslova skáčou z ročníku do ročníku), ale pořádně se příběh začíná rozbíhat ve chvíli, kdy Albus vyslechne rozhovor svého otce s Amosem Diggorym. Nebyl by to pravý Potter, kdyby se nerozhodl vzít spravedlnost do svých rukou. Rozehraje tím řadu situací, které mohou vést k návratu zla do čarodějnického světa.

Odlišná forma

Dlouho očekávaný nový příběh ze světa čar a kouzel dorazil v sobotu 24. září i do České republiky. V pořadí osmá kniha se dočkala řádky pozitivních, ale i negativních ohlasů, a pro mnohé může být velkým překvapením, ale i zklamáním. Nejedná se totiž přímo o román, ale o přepis scénáře divadelní hry – a to je věc, která může potenciální čtenáře odradit.

Strach není na místě. Krásná, ale občas zdlouhavá vata Rowlingové odpadá, tudíž se nedočkáme vzletně popsaných stránek, jak jsme u Harryho Pottera zvyklí. Na čtenáře čekají listy plné dialogů a občasných scénických poznámek. A vlastně to není ani ku škodě. Vyzdvihnout musím zejména zachování stylu a atmosféry světa, kterou Jack Thorne vystihl dokonale (však měl také k ruce osobu nejpovolanější, samotnou J. K. Rowling). Nejen díky tomu děj ubíhá rychle a kniha se čte dobře. Forma scénáře sice postrádá nějaký hlubší vhled do motivů postav, zároveň ale nechává čtenáři celkem velký prostor pro fantazii.

Zvraty, kam se podíváš

Příběhu bych vytkla snad až příliš mnoho zvratů. Ano, udržovat napětí je fajn, ale čeho je moc, toho je příliš. Mnohdy se čtenář sám neubrání myšlence: to už je zase něco jinak? Na druhou stranu i v dřívějších Potterovských knihách jsme se často divili, tak proč ne u hry. U některých situací mě osobně rozčiloval pocit, že sem prostě nepatří, anebo jsem očekávala nějaké rozvinutí dál. Bohužel.

Hra má i veselé momenty, a samozřejmě nic nepřekoná pěkný pocit z návratu na známá místa, Bradavickou školou čar a kouzel počínaje a Ministerstvem kouzel s Hermionou v jeho čele konče.

A co Potterovi?

Během čtení možná i u vás přijdou chvíle, kdy pochybujete, zda je Harrymu opravdu téměř čtyřicet let, nebo se znovu setkáváte s puberťákem, který nevidí dál, než na špičku vlastního nosu, jak nám krásně ukázal již ve Fénixově Řádu.

Pro mě osobně cenu za nejméně sympatickou postavu celého příběhu získává paradoxně právě Albus Severus. Fakt, že Albuse v podstatě zastiňuje Scorpius, je trochu zklamáním. Albusovi se ale nelze divit, jak již bylo zmíněno výše, ani Harry si občas ve své roli otce nepočíná právě nejladněji. Nicméně při některých okamžicích a Albusových činech lze zkušeným potterovským okem zahlédnout nějaké ty taťkovy rysy.

I pro nepolíbené

Přestože příběhy o čaroději Harrym jsou světoznámé, najdou se lidé, kterým tento svět nic neříká, neznají ani filmy, ani knižní předlohy. Pro takové mám dobrou zprávu – i oni si mohou scénář přečíst a neznalost je příliš neovlivní. To je velké plus, které se hře nedá upřít – dokáže i diváka/čtenáře nepolíbeného světem čar a kouzel velice pěkně uvést do děje a všechny důležité momenty nebo informace mu podat zajímavou formou.

Harry Potter a Prokleté dítě je dílem, které trochu pokulhává za svými předchůdci. Za prvé se jedná o divadelní hru a za druhé, autorkou námětu je sice J. K. Rowling, ale hru samotnou sepsal Jack Thorne. I tak je ale návrat do kouzelného světa příjemnou tečkou a důstojným zakončením Harryho příběhů. Jelikož se i sama Rowling vyjádřila v tom smyslu, že hrou příběh definitivně uzavřela, zřejmě se již žádné další knihy ze světa, kde vládne magie, nedočkáme.

I když, kdo ví? V kouzlech je přeci síla.

Přepis scénáře divadelní hry Harry Potter a Prokleté dítě seženete u knihkupců od 399 korun.