„Muž, který příliš miluje ženy, není nevěrný proto, že touží po opaku, nýbrž proto, že nenalézá na světě tu jedinou ženu, jež by se podobala obrazu, který si o ženě utvořil.“

– André Maurois francouzský spisovatel 1885 – 1967; Zdroj: https://citaty.net/citaty-o-nevere/

Zápisek z 5. května

Je to šílené, ale už opravdu nevím, co si mám myslet. Jednou mi poví to, ale v zápětí se dozvím, že mi vlastně lže. Šel dnes údajně za kamarádem, ale ten mu celou dobu píše na messenger a on mu tvrdí, že není ve městě. 

Tak doprkýnka dubového kde vlastně je? 

Dělá si už srandu???

Začalo to pár dní zpátky, když jsem náhodou narazila, že si zase píše s tou ženskou, se kterou ani ne měsíc zpátky ukončil svůj románek. No samozřejmě zprávy mluvily za vše. A já mu opět přestala věřit a vyptávala jsem se, co to má všechno znamenat. Vůbec se v něm nevyznám, proč to dělá? To mu nestačím nebo co? 

Být jiné povahy, asi se seberu a odejdu z domu i s dětmi, ale já to nedokážu, až příliš na něm lpím. 

Říkám si však, má to cenu? 

Stojí mi tohle za to? 

Samé lži. 

Velmi by mě zajímalo, jak tohle zdůvodní a vysvětlí. Už mu nevěřím nic. Zklamal mě, jak nejvíc to člověk dokáže. 

Když jsem na jejich románek došla, dala jsem mu na výběr. Chtěl mě, no hlavně děti, a tak zůstal s námi a s ní to ukončil, ale teď je doma a asi má dlouhou chvíli, že ji zase začal psát. A ještě takové zprávy. Jeho omluva byla, že prostě to měl jako vyplnění dlouhé chvíle, ha ha, to mu tak budu věřit, a proto vždy, když jsem odjela s dětmi pryč, domluvili se na schůzce. Prý jen na obyčejnou kamarádskou schůzku, no ale ty SMS předtím mluvili jinak.

Já mu prostě nevěřím a nevím co mám dělat. 

Mám odejít a nechat ho být? Nebo na něj mám přitlačit, aby se vzpamatoval? Opravdu už nevím a jsem velice zoufalá.

Zápisek z deníčku čtenářky Isabelly…

Ten kdo nevěru nezažil skutečně neví, co to v ublíženém člověku najednou vyvolá za pocity. První přichází na řadu nenávist a zloba, poté pochybnosti o sobě samém a nakonec zklamání a bolest.

Povím vám zkušenost čtenářky Isabelly. Jak ona zvládla nevěru ve svém vztahu a jak se zachovala.

„Když jsem na to přišla já, byla jsem zdrcená a nevěděla jsem co mám dělat. Odejít nebo zůstat? Vždyť máme rodinu. Mám malé děti, co s nimi a se mnou bude?“ říká dvaadvacetiletá čtenářka Isabella.

„V hlavě se mi najednou rodilo tolik otázek, na které jsem neznala odpovědi. Přemýšlela jsem, co budu asi tak teď dělat, proč mi to udělal, to jsem byla tak špatná žena, že mě musel podvést? Vyčítala jsem si to sama sobě, že je to moje chyba, i když ve skutečnosti, jak mi později on sám řekl, to byla jen a jen jeho chyba, že neviděl, co má doma. A popravdě, to neviděl hodně dlouho.“

„Svému exmanželovi jsem nevěru odpustila 2x po třetí jsem ho nakopla do zadku. Bývalému příteli jsem nevěru sice odpustila, ale rozešla jsem se s ním, jelikož on už jiný nebude, a když jsem teda chtěla volný vztah „přes pracovní týden si budeme každý dělat, co chce“ v pátek se vypne telefon a cely víkend je jen náš … tak nechtěl jelikož se o mě přece nebude dělit z někým jiným  pokrytec“

– Kateřina

Co dělat, když vás partner podvede, aneb 9 krůčků k odpuštění?

1. Upřímná omluva musí přijít

Pokud manžel, partner či přítel touží po druhé šanci, je třeba aby se úpřímně a od srdce omluvil a věděl za co se omlouvá. Nestačí říci prosté: “Je mi to líto, prosím odpusť mi to,” omluva musí být upřímná něco jako: “Lásko, je mi líto, že jsem ti ublížil a podvedl jsem tě, neskutečně toho lituji a velmi rád bych to nějak odčinil a napravil. Prosím, odpusť mi a pokud můžeš, dej mi prosím šanci to napravit.” Něco takového je upřímná omluva. 

2. Přijetí zodpovědnosti a slib, že avantýra skončila 

Je jasné, že pokud druhý vztah definitivně neukončí, je všechna snaha o nápravu zcela zbytečná, protože při sebemenším škobrtnutí ve vašem vztahu, či dle něj z vaší strany může vést k opětovnému navázání s jeho milenkou a to přece nechcete. Proto je třeba se ujistit, že vztah je zcela ukončený. Je jasné, že nikdy vám nikdo nedá 100% jistotu, ale pohlídat si jistou dobu jeho telefon, nebo to kam a s kým chodí je možné. Líbit se mu to nebude, ale pokud chce vaše důvěru zpátky musí vám ji nějak dokázat. 

3. Soukromí je tabu, aneb jako otevřená kniha

Jak jsem již zmínila v bodě výše, jeho soukromí se na nějakou chvíli stane tabu. Nikomu se to nelíbí a není to nutné mu hned prolézat mobil, v horším případě jej sledovat, ale měl by k vám být upřímný a otevřeně říkat vše, i kdyby se mu milenka snažila stále psát, měl by vám to říci a případně konverzaci ukázat, abyste věděla, že se jí nesnaží kontaktovat on, ba naopak to ignoruje, případně jej požádat, aby ji razantně napsal, že toho má nechat nebo zablokoval kontakt.

„UKONČIT VZTAH A TO HNED, PŘECI MÁM SVOJI HRDOST .. to je to co mě napadlo asi jako první, když jsem se vyplakala a vyvztekala, začala jsem aspoň trochu uvažovat a pak přijde to JENŽE: Co děti, kam půjdu, jak vyřešit finance … pak se dostavilo druhé JENŽE: když zůstanu jak se na něj dokážu jen podívat. Jak to zvládneme bez důvěry, zvládnou děti to dusno, co mám dělat s tím ponížením atd . To co aspoň tedy mě běhalo hlavou by dalo na filmový scénář … Pak se dostaví nevyrovnané city, kdy přemýšlíte, zda milujete nebo nemilujete a nebo nenávidíte. Ale tak zvláště nenávidíte … srovnávání s dotyčnou paní, kdy pochybujete vlastně o svých kvalitách a nakonec hledáte, kde jste pokaženy .. Pak přemýšlíte nad tím, zda opravdu odejít nebo odpustit a někdy my ženy asi přemýšlíme a zvažujeme tak dlouho, že se s tím nakonec naučíme žít a zamkneme to někde hluboko v sobě.. i když pak o tom nemluvíme, tak to ponížení nezapomeneme.. Nakonec stávají se horší věci, že?.. Každá žena to má jinak.. Jinak to vnímá, jinak přemýšlí a jinak řeší a vyřeší.. ale bez pochyby to BOLÍ asi každou.. ALE VŠE MÁ SVŮJ ČAS“

– Darča

Kdykoliv spolu budete večer či přes den sami, udělejte si chvíli pro sebe a především prvních pár dní si spolu o všem a upřímně promluvte.

„My jsme tak s manželem mluvili asi dva víkendy po sobě, dlouho dlouho do noci a mluvili jsme o všem. O nevěře, minulosti, nás atd. Bylo to velmi přínosné. Jednak jsme se přes tu bolest zvládli společně přenést, tedy alespoň já a za další to prolomilo ty ledy a znovu mezi námi zavládla důvěra a harmonie, i když měla někdy své vrtochy,“ říká Isabella.

4. Napravit škody je třeba

„Chlap, který vás podvedl, by vás měl i nadále ujišťovat, že mu je to líto a že uznává utrpení, které vám způsobil. Když to neudělá, budete se neustále cítit ve své bolesti osamocená a jen těžko to sama zvládnete. Obnova vztahu a důvěry je záležitost obou stran,“ říká psycholožka Dostálová.

(Citace; zdroj odkaz)

Není nutné každý den nosit kytice růží nebo skládat poezii, někdy stačí málo, ale udělá to hodně. Váš partner by se měl nad tímto bodem zamyslet, jelikož nám ženám nestačí jen omluva a snažit se to napravit, je třeba občas trochu romantiky a něžností jako třeba nám zalichotit, lehnout si večer společně k filmu a něco pěkného v objetí pošeptat do ouška nebo vytáhnout někam na výlet či večeři a užít si společnou chvíli jako dřív. To jsou momenty, které vztah opět utuží. 

Takové chvíle by neměly být pouze po nevěře, ale měli byste si takto sednout a promluvit častěji. Udělat si z toho malý rituál a věnovat se hluboké promluvě o vašem vztahu třeba jednou za měsíc při společném večeru. 

5. Najít příčinu nevěry a pokusit se ji odstranit

„Když jsme měli ty “upřímné” večery došli jsme k tomu, co u nás ve vztahu vedlo k této události a hned jsme začali přemýšlet, jak to napravit. Tahle část je třeba udělat v každém vztahu, protože vás posune k lepšímu zítřku a můžete lépe předejít tomu, aby se událost neopakovala,“ připomíná naše čtenářka. No nicméně, pokud se to má stát ještě jednou stane se to tak či tak, ale můžete tomu snadno předejít. 

Někdy však dojdete k závěru, že chyba byla na obou stranách a vztah jako takový už nemá další šanci, i když byste chtěli. Pak je dobré se netrápit a když víte, že své chyby budete opakovat a nechcete se změnit, raději vztah zavčasu ukončete. Bude to lepší pro vás oba a v případě, kdy jsou ve vztahu i děti pak i pro ně, protože když jsou nešťastní rodiče, jsou nešťastné i děti. Co si budeme říkat, děti jsou jako houby a vše nasávají a vnímají. 

6. Upřímné posouzení schopnosti odpustit

Ještě než k vám vaše polovička dojde s omluvou máte hodně času se zamyslet, zda vám to vše za ty nervy, stres a snahu vážně stojí. 

• Skutečně ho i přes to vše budete milovat? 
• Dokážete se přesto přenést a zapomenout a nepřipomínat mu to při nejbližší příležitosti? 
• Jste připravená na vztah, který už byl jednou narušený a podstoupit tu velkou vztahovou zkoušku? 

Je třeba si říci: “Skutečně chci být s tímto mužem, který mi tak ublížil? Dokáži mu odpustit a přenést se přes to?”

I Isabella si pokládala stejné otázky a vždy, i když někdy myslela, že to tak není, vždy došla k závěru, že manžela miluje natolik, že jsem schopná mu odpustit a začít “od začátku”, ale potřebuje jistotu, že to on chce taky tak, protože jednostranná snaha, je snaha úplně k ničemu. 

7. Nežijte ve snu, ale v realitě

Myslíte si, že se manžel omluví, promluvíte si, najdete novou společnou cestu a jednou ráno se probudíte a na vše zapomenete? Vzbuďte se! Nikdy na to nejde zapomenout, ale když se oba budete snažit jde vzpomínky zasunout v krabici někde hluboko do paměti. Tato vzpomínka vám bude připomínat, jak je váš vztah drahocenný a co všechno jste pro jeho záchranu společně dokázali udělat a kam až se dokážete posunout. To je jen na vás. 

8. Kříčte! Zlobte se! Plačte!

Křik! Hněv! Na to vše máte v tuhle chvíli právo. Jděte do lesa nebo se zavřete sama v bytě a křičte! Nadávejte! Plačte! Uleví se vám a lépe ze sebe tu bolest dostanete. „Já brečela asi čtrnáct dní v kuse po večerech do polštáře. Bolelo mě to zklamání a ta bolest, co mi provedl, ale věděla jsem, že ho miluji a chci ho zpátky,“ přiznává se ještě stále se slzami v očích Isabella.

Držet v sobě tu bolest a hněv je špatné a nepomůže vám to se posunout ve vztahu dál, ať už k učinění rozhodnutí, že vám za to partner nestojí a nebo mu dát šanci. Nejprve se s tím musíte srovnat sama a teprve pak do toho pustit i ho. 

9. Nebojte se odpuštění

Jednou z klíčových věcí k zvládnutí nevěry je odpuštění. Abyste to zvládla mu odpustit, je třeba pochopit a přijmout fakt, proč k samotné události došlo. Pokud jste si to vyjasnili a přišli jste na příčinu problému díky bodu 5., přijde na řadu upřímné odpuštění od srdce. Mějte však na paměti, že odpustit, neznamená zapomenout. 

„Já jsem manželovi odpustila a přijala jeho žádost o to, vztah napravit a pracovat na něm, ale nikdy jsem nezapomněla. Nejde to, vždy to ve mě bude, ale snažím se to nepřipomínat si a nemyslet na to, když se zrovna pohádáme,“ přiznává se Is. Tohle je velmi důležité, abyste mu to “nevmetla” do očí jen co bude příležitost. Protože to jenom vztah poškodí. 

Když zvládnete odpuštění a naučíte se spolu o všem a upřímně komunikovat, pak máte velkou šanci, že se vám celou situaci podaří překonat a nastolit ve vašem vztahu rovnováhu, klid a štěstí. 
A pokud se bojíte, že to sami nezvládnete, ale chcete vztahu dát druhou šanci, pak se nebojte obrátit na pomoc od odborníka. Není to nic, za co byste se měli stydět.

A teď otázka, dát nebo nedat šanci?

Když jsem nad tím přemýšlela, co bych Isabele mohla poradit, rozhodla jsem se, že si nechám poradit o jiných žen, které si tím třeba už jednou prošly a tak jsem napsala na jednu skupinu na FB příspěvek s dotazem. Přes 100 odpovědí za jeden večer a těch názorů. Čtěte sami, některé z nich. Podívejte se na příběhy některých z našich čtenářek….

„Co je nevěra?? To že se podíváme na jiné pohlaví, buď na živo či na obrázku. Nebo, káva s přítelem, polibek na rozloučenou nebo se tím myslí sex?? Každý z nás považujeme za nevěru něco jiného. A když sex, je nevěra při sexu ve 3,nebo je to snad něco jiného vždyť je to ten samý akt. Nebo je nevěra milovat jiného člověka než se kterým jsem v partnerství, a je jedno jestli jsou partneři či manželé.“ – Hanka

„Jsme lidi stát se to muže každému, nikdy neříkej nikdy, sama jsem to zažila … chceš nechceš podlehneš pak lituješ, hodně zaleží na okolnostech, povaze a v jakém zrovna je člověk vztahu, když to skřípe muže se to stát, když ten druhý je jiný ,muže se stát, přitažlivost chemie alkohol, příležitost .. flirt nebo těžká zamilovanost žijeme jen jednou stane se … odpustit sice to bolí, ale čas je lék … další věc je věk nevěra ve 20 je jiná, než ve 30 a úplně jiná ve 40…jak člověk vnímá svůj život a co vlastně chce?? Neodsuzuji nikoho nevím jak se cítí a co cítí … zkušenost a názory se časem mění pohled na věc…ještě si říci, proč se to stalo, proč to udělal? Zamyslet se na sebou a nad vztahem nebo nad partnerem.“ – Eva

„Jsem ta nevěrná …. Bylo mě odpuštěno a myslím, že můj muž nelituje…. Ono totiž za nevěru můžou vždycky dva….. Nedostatek vášně, pochopení, pozornosti a hlavně málo komunikace…… Jsem vdaná 21 let…. Před 16 lety přisel zlom…. Rodina, dítě, práce …. Kolotoč, který zná každá z nás, ale ne každá je na to sama…. Tchýně přes půl republiky, máma čerstvě ovdověla, co byla porad v práci, aby udržela mladší sestru na soukromé škole, takže uvařit i jim, odvézt jim jídlo vyzvednout dítě ze školky, domu vykoupat dítě a hurá do práce. S manželem jsme se míjeli ve dveřích ….. Když měl volno tak si zalezl k počítači …. A kolega, co mě obdivoval…. Jak to asi mohlo skončit ….. Žádosti o rozvod a mým poměrem mimo manželské lože….. Dopadlo to tak, že můj muž se ukázal jako naprosto úžasný člověk …. Místo scén a vyhrožovaní přišel přátelský rozhovor o tom, že nechce, aby jsme byli nešťastní, že nás bude všemožně podporovat a pomáhat, i když budeme od sebe a že jediné co chce, je vidět kdykoli bude chtít dceru a ne, jak mu někdo určí …… Následně moje slzy dojeti a proč se ke mě takhle ohleduplně nechoval dřív, usmíření, druhé dítě a vlastně happy end…. Po 21 letech manželství neodejde z domu bez pusy, v každé SMS „miluju tě“, ptá se mě co mám v planu, jestli může na počítač, prostě hotový poklad, kterého si neskutečně vážím….. Doporučuji nejdřív se zamyslet nad vlastní chybou, něž hned pálit mosty a dělat scény …. Jsme lidi ne zvířata.“ – Mirča

„Já bych nevěru neodpustila, jsem typ, co by to furt tomu chlapovi předhazoval, furt bych to měla v hlavě, takže já ne. Navíc důvěra už je v čudu když má potřebu jít jinam tak ať si jde.“ – Olina

„Každá žena která toto zažila ví, že i když odpustí, nikdy nezapomene .Jakákoliv změna v chování , zpoždění , blbá SMS a nás to užírá, bolí. Nikdy už to není jako před nevěrou…. čtu tady, že se odpouští kvůli dětem, není to pravda ( děti vyrostou a my s tím budeme pořád žít ) je to pro vlastní pohodlí, každá odpuštěním ztratí kousek svoji hrdosti a ceny. Přeci pokud partner má rád, nepodvádí a ani omylem na večírku. Nevím… odpustila jsem, ale nikdy bych to už neudělala… nebudu se užírat jestli fakt jel do obchodu, jestli je opravdu s kolegou a ponižovat se a ubližovat si…“ – Lucie

„Přítel mě podvedl je to 3 roky. Vypadalo to že je to konečná. Už jsem jo nechtěla dokonce jsem ho zabalila a odvezla té holce domu  ale ona najednou couvla, že ho nechce on mě začal přemlouvat, aby se mohl k nám vrátit. Já nechtěla ale ukecal mě. S tím že půjdeme do poradny a změní se. Tak jsme začali chodit k psycholožce dostal léky na agresi atd. Opustili jsme město o 70km dál, koupili jsme barák a po pravdě neměnila bych odpustila jsem mu vše, sice to trvalo rok. Ale snažil se a snaží se do dnes. Má moji důvěru  miluju ho a on mě  něco zlé, je pro něco dobré “ – Klára

„Poznali jsme se z mužem když mi bylo 16 jemu 28 let, po roce vztahu jsem otěhotněla, nikdy by mě nenapadlo ze se mi tohle stane, ale bohužel začalo to asi koncem těhotenství začal hodně pít a scházet se se svými kamarády svobodnými, chodily spolu pít atd. No a tam se to také stalo, to už jsme měly asi ročního syna, jednoho dne přišel, že jde grilovat z kulkami, řekla jsem že teda dobře ať jde, čekala jsem doma na něho do půl 12. Nepřisel. Druhý den když jsem vstala doma také ještě nebyl, řekla jsem si ze se asi opil a zůstal na noc u kamaráda, když jsem mu volala nebral to, přisel asi v půl 1 odpoledne, alkohol z něho táhl, byla to hrůza sel se vykoupat, ale když se svlékal mel na zádech obrovské škrábance, a na krku cucfleky, když jsem se ho na to zeptala, lhal, tvrdil že spadl do křovíkdyž usnul vzala jsem mu telefon kde měl fotky s tou holkou, strašný byl to pro mě šok, myslela jsme si, že nám se tohle stát nemůže, ale stalo, obrečela jsem to, nakonec to přiznal, říkala jsem mu, že jsem s ním skončila, bylo to strašné, já měla jsme syna, ale on přesto tohle udělal, řekl, že to byl alkohol a že si nic nepamatuje. Lhal. Rok jsme spolu nebyly, já jsem nikoho jiného nemněla on nejspíš také ne chodil si pro syna ale jinak žádný kontakt,, asi koncem minulého roku, přisel ze nás miluje a ze chce byt rodina, ano dala jsem mu druhou šanci a vůbec toho nelituji, přestal pit, s kamarády, co ho tahaly od nás se nestýká, chodí do práce a z práce jde domů je to obrovská změna takže si myslím že změnit se může každý  jsem rada ze můj muž se změnil a konečně je otec a milující manžel jakého jsme chtěly a máme a hlavně potřebujeme“ – Týnka

„Záleží to na vztahu  vždy má někdo k nevěře nějaký důvod, a pokud ne tak je to jen poblouznění a tohle by se odpustit mohlo pokud je to vztah který stojí za to, který má oporu a člověka to pak mrzí. Většinou ale má k tomu člověku důvod takže to udělá znovu pokud to tedy není nevěra z alkoholu atd… To by se sice dělat nemělo ale když se člověk s někým pohádá tak se tohle kůže stát, nebo když člověk řekne ve vztahu že mají volný vztah ať si každý dělá co chce.. odpustit okej, ale člověk ti většinou udělá znovu. Můžete si zavolat. A jakmile si přečtete svoje zprávy, uvidíte třeba údaj o tom, jestli je ten druhý aktivní. Abych to shrnula, záleží na situaci a záleží jaký ti dva mají vztah. Takhle se nemůže říct zda se dá odpustit nebo ne. Zda mě chápete “ – Anet

„Již par dni jsem cejtila ,ze je něco jinak … ačkoliv se choval pořad stejně možná ještě lip … Ale ten pocit nikdy už nezapomenu. Po dvou otázkách na tělo zda někoho má se po par dnech doznal sám. Přisel s tím ,ze se stalo a ze to už nepokračuje byl to jeden sex. Zhroutil se mi svět. Nás vztah tenkrát byl že 4roky jsme to spolu tahali a 1 rok a půl spolu oficiálně bydleli jako ze i oficiální vztah, když se to stalo … Odešla jsem s tím ,ze tohle se neda odpustit. Po víc jak týdnu 24/7 naléhání jak to podělal a jak si vše uvědomil jsem začala uvažovat nad jakousi šanci … ta láska k němu byla pořad velká i když s 0 důvěrou … Po dalších par dnech jsem se vrátila … prvních par měsíců bylo šílených ,ale přítel dokazoval lásku horem dolem ,aby mě znovu ujistil, ze udělal blbost a že to pro nej nic neznamenalo …. Proč to udělal ? Neshody a má sexuální abstinence ze zdráv důvodu. Bohužel málo sexu doma tak ho našel jinde. Jeho snahy ze začátku byly opravdu potřeba ,ale bohužel rychle nabil dojmu ,ze je vše v pořádku. Není asi týden kdy bych si na to nevzpomněla či to nemela v hlavě v jednu chvíli mi to šlo i v celku vytěsnit ,ale jakmile jsou neshody ve vztahu je to jak padající hvězda objeví se ten pocit nejistoty a ublížení, smutku , žalu všeho a to je proste špatně. Nikdy jsem mu to neodpustila jen jsem dala šanci vztah napravit a možná tím i posílit. Náš vztah je teď jedna horská dráha plna zkoušek a ujišťování… Teď odstupem času vidím ,ze nejsem stavěna na odpouštěni tak velkých ran. Můj názor je pokud žena ví ,ze dokáže odpustit a žít s tím dal a ví ,ze ten vztah za to stát bude tak odpustit. Znám páry co je to posunulo a upevnilo až k svatbě a 2 dětem. A taky co to dotyčný muž udělal znovu, protože přeci jednou mu to prošlo … Můj vztah je něco mezi neodpustila jsem jen dávám šanci novým začátkům.“ – Sabika

„Říkejme jim dejme tomu „babička Líba a děda Mojmír“  babička se znala s dědou už někdy od 13 let, děda k nim chodil na návštěvu a spíše tam byl jako doma ( jeho maminka s tatínkem se o něj špatně starali ). Děda Mojmír jezdil závodně na kole a vyučil se zubním technikem a byl vášnivým rybářem. Byl to velkej fešák – černé vlasy, vysportovaná postava. S tatínkem Líby si rozuměl – chodili spolu na ryby. On vyhrával poháry v jízdě na kole. Babička se vyučila kresličkou – kreslila projekty. Chodili spolu tehdy na čaje a do tanečních a na zábavy. Po dědovi tam holky pokukovaly a ani babička neodcházela bet komplimentů. Odstěhovali se do bytu, kde bylo nutné topit dřevem. Tam se v roce 1957 vzali. Děda Mojmír dělal zubařinu, a ještě chodil na brigádu jako topič. Babička mu pomáhala jak se zubama, tak na brigádě, kde topili. Společně stavěli chaloupku pod Kunětickou horou. V polovině roku 1959 se jim narodila dcera Mirena. Babička s ní byla 3 měsíce doma a Mirena musela do jeslí. V tu dobu se přestěhovali na jedno Pardubické sídliště a dál stavěli chatu. Mirena měla co si zamanula, rodiče neměli kolikrát co jíst, ale pro Mirenu koupili šunku. Šel čas a Mirena začala chodit do školky. V tu dobu si Libuna našla milence – s nímž byla následujících 25 let – jezdila s ním na hory – byli tehdy zájezdy od podniku. Děda dělal zuby dobře, a většinou za ním chodili i Ti, kterým dělal zuby někdo jiný a chtěli to po něm opravit. Byl to hodně společenský člověk a bavič – také měl své techtle mechtle, ale babička ho při tom nikdy nenačapala a jak říká „taky jsem nebyla svatá“ a po ničem nepátrala. Mirena začala chodit do školy a díky “ uskupení v bytě, museli mít babička s dědou oddělené postele. Mirena byla „typický jedináček“ – všechno chtěla, vše muselo být po jejím. Vrásky na čele obou rodičům přidělávala tím, že hodně lhala. Lhala ve všem, co žákovská knížka ve sklepě – to nic nebylo. Vymýšlela si i, že viděla souseda s cizí ženskou .. no lhaní jí vydrželo dodnes a vyšplhala se, na slušného manipulátora. Teď zpátky k babičce a dědovi. Babička byla hodně čistotná a šetrná, děda pomáhal spíš na chaloupce. Občas si tam s babičkou „odskočili“, nebo se uvolnili v práci a dávali si randíčka. S babičkou neměli téměř žádné hádky – tedy až na jednu velkou : děda, jak dělala zuby a opravoval po někom, tak ho chlapi zvali do hospody a asi měsíc to přeháněl. Takže babička bouchla do stolu a řekla, že teda takhle ne a že půjdou od sebe. Od sebe nešli a babička si našla dalšího milence – paralelně s tím prvním. Na dceru sice byli přísní, ale nějak se jim nepovedla. Brzy otěhotněla, svoje dítě dala babičce a dědovi ( tedy svým rodičům ) a museli se starat oni. Babička dědu milovala a děda miloval ji. Děda těžce onemocněl v roce 2011 a babička se o něj vzorně starala a hrozně se trápila, tím, že je nemocný. Skoncovala s milenci a veškerý čas věnovala dědovi. Kdyby v roce 2013 neumřel, tak jsou spolu dodnes. Pokud budete chtít něco doplnit, tak dejte vědět  Jinak já – nevěru bych odpustila, ale vztah ne“ – Markéta

„Je nevěra a nevěra. Pokud bude muž( nebo žena) vědomě podvádět a nedej bůh do toho přijdou city, je to neomluvitelné. Žila jsem dva roky ve “vztahu”, kde jsme byly dvě, každé sliboval něco jiného, namlouval něco jiného. A když to prasklo, kdo byl za de*ila? Já! Takže nikdy víc! Pokud to ten druhy dělá vědomě, případně i s city, mám pro něj na cestu buchty s mákem a může vyrazit. A druhá nevěra (jednorázová, bez citů, bez ničeho) záleží na situaci, okolnostech a následném dopadu na vztah. A také jak se ten nevěrník snaží, nevěru odčinit. Ale asi bych ani tuhle variantu nezvládla.“ – Kateřina

„Pro mě je vztah vzájemná láska a vzájemná úcta, důvěra. A člověku, kterého ctím nebudu ubližovat. A nevěra je ublížení. Pokud mě někdo podvede, neváží si mě, je mu jedno že budu trpět, tím pádem jde. Při každém pohledu na něj by mi bylo zle. Nechci aby byl takový člověk v mé blízkosti. A když už to náhodou někdo udělá a ještě tak, aby se to partner dozvěděl, tak je to korunovanej tur. Odpustit se dá spoustu věcí, ale zapomenout na ztrátu důvěry nejde.“ – Renata

„Myslím si, že ve většině případů ( a to mluvím o vztazích dlouhodobých a vážných ) je to tak že, Člověk, který podvedl si přeje, aby mu bylo odpuštěno, ale ví, že kdyby byl v kůži podváděného, odpustit by nedokázal. A pokud někdo tvrdí, že odpustil… no, možná to v sobě dokázal spíš nějak schovat, ale nikdy už ten vztah nebude jako dřív. Tohle proste vymazat nejde “ – Mirka

„Zažila jsem to, když jsme byli mladí, odpustila jsem, pak jsme spolu žili ještě 22let než mi ho vzala ta mrcha zubatá.. .. Jinak bychom byli spolu do teď .“ – Alexa

„Neodpustila bych nikdy. Pro mě je vztah o důvěře, úctě, lásce. Pokud ve vztahu něco chybí – vášeň, pozornost, chvála, lichotky, věnování se, je to vše o KOMUNIKACI. A ne, že to najdeme někde jinde a pak až se to stane, tak přijdu s tím, co vše mi vlastně chybělo a proč jsem to udělal/udělala. Pokud někdo podvede, dělá to vědomě a ví, že tomu druhému ubližuje. To přece člověk, který si někoho váží a miluje ho neudělá. Nehledě na to, že většina lidí, co podvádí, chtějí odpuštění, ale sami by nevěru neodpustili.“ – Michaela

„Vždycky jsem tvrdila, že nevěra je to nejhorší a Nedá se odpustit. Pak jsem poznala ve svých skoro 30 letech jednoho a nechápavě bláznivě se zamilovala. Když jsem přišla na nevěru, bylo to čiré zoufalství a řekla jsem konec. Jenže jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Začal mi opět psát s volat a já byla neoblomná, dokud nezaklepal na moje dveře. Ty jeho smutné oči vidím do dnes. Hodně jsme mluvili… No a letos jsme spolu 15 let, které jsou plné lásky a hlavně porozumění. Nelituji toho, že jsem dokázala odpustit a jsme šťastná rodinka “ – Zrzka

„Teď už bych ji neodpustila, měla jsem „partnera“ Je mi za těžko ho tak nazvat, protože on nebyl jen nevěrník, ale nevěru jsem mu odpustila, ani jsem nevěděla proč, hledala jsem chyby sama v sobě, že to udělal, že nejsem dost dobrá, udělal to znovu a znovu, snažil se to zakrýt, ale mám asi nějaký dar, což má mnoho žen, že jsem to vždy poznala, ať už byl někde, věděla jsem, že lže, poznala jsem to, když došel domů, nakonec jsem náš vztah ukončila, ale jak říkám, nebyla tam jen nevěra, našla jsem sílu a pochopila, že nejsem já ta špatná, hlavně on je člověk, ale kterému to sedí a bude to dělat pořád a pořád, má potřebu si něco dokazovat a nevážil si nikdy lidí, byla jsem dlouho slepá, teď mám vedle sebe muže, ke kterému mám stoprocentní důvěru, i když jsem si myslela, že už věřit nedokáži, teď nemám ani důvod podezírat, je to o člověku. Už bych nevěru nikdy neodpustila, je to největší zrada, co může partner partnerovi udělat, i jak se říká, že dobrá nevěra zachránila spousta vztahů, pro mě je to naprosté tabu. Člověk kterého podvedete pro něj žije, těší se na něj, vaří mu s láskou, pak mu třeba porodí děti a když není partner spokojený, nemůže to řešit nevěrou, buď si mají promluvit, nebo odejít ze vztahu, protože k sobě nepatří a nevěru neberu jen sex, jako nevěra je spousta jiných věcí co člověk dělá za zády, když člověka opravdu miluješ, nepodvedeš, za žádných okolností, abych nemluvila jen o mužích, i ženy jsou nevěrné, ale do toho já bohužel nevidím, ani ji bych to neodpustila. A člověk který podvede, nechápu jak se pak může podívat milované osobě do očí… Pro mě je nevěra neodpustitelná. I proto, že jsem byla opakovaně zraňovaná předchozím „partnerem“. “ – Beáta

„Jsme s přítelem dvacet sedm let a nevěru jsme k životu nepotřebovali. Byl nám lidem dán rozum a zodpovědnost k blízkým a milovaným lidem, tak je na každém z nás jestli ubližovat naším láskám.“ – Martina

„Neodpustila by jsem to, nevěra je i když jsi dáte blbou pusu. Nedokázala by jsem se mu pak podívat do očí je jedno jestli zahne baba nebo chlap prostě nemělo by jste to stát. Stah je přece o tom aby jeden druhého tolerovali a ne běhali za druhým jsi užít a pak dojít dóm, jak kdyby jsem nic nedělo a předvádět jak jste dokonalá rodina. Prostě to není to správně ořechové co ti lidi dělají že zahýbá jeden druhému, musí počítat s tím, že to jednou praskne ta nevěra že to někdo poví tomu druhému. A zbytečně rozvody a rozchody přece nestojí za jeden blbý úlet.“ – Eva

„Nevěru bych nedala, i kdybych se snažila, stejně bych chlapa otrávila neustálým podezříváním…atd.. úplně by to vše zničilo, tak že raději vztah ukončit, já podváděla a i jsem byla podváděná… Co na to říct, podvádět se nevyplácí, je to o ničem…ale na to si musí každý přijít sám “ – Jana

„Nevěru jsem odpouštěla dost let. A ne už bych tu chybu po druhé neudělala.“ – Vlaďka

„V žádném případě. Než jsem poznala současného přítele ze 6ti předchozích vztahů skončili 4 nevěrou že strany chlapa“ – Kristýna

„Zkusila jsem jednou, nešlo to, znovu bych to už nezkoušela. Podlomená důvěra se těžko vrací do původního stavu.“ – Marie

„Záleží kolik nevěr….při první vztek, zhnusení, řev, odchod…u druhé vztek, klidné otázky, odchod…u třetí a ostatních je člověk tak otupělý, že už nemá sílu cokoliv řešit… Jinak si říkám, že je to toho druhého svědomí a musí vědět, proč to dělá a jestli to doopravdy chce. Člověk se jen tak nezmění.“ – Lucie

„Já tomu věnovala celý web www.nevera.info“ – Svatava

Je to vyčerpávající článek, já vím. Myslím si však, že tohle je téma, které nás některé postihne v životě jenom jednou, ale za to může pěkně rychle převrátit celý náš život naruby.

„Mě život naruby převrátil. Náš vztah po nevěře otočil o 360 stupňů. Ve vztahu i mimo něj to klapalo líp, než předtím. Byla jsem ráda, že jsem mu tu šanci dala, protože se ukázalo, že to pro nás bylo přínosné a oživilo to náš vztah jiným směrem. Více jsme k sobě byli upřímní. Více jsme si naslouchali, více nám to fungovalo jako páru a odráželo se to na nás i před ostatními, kteří si toho brzy všimli, že je něco jinak. Samozřejmě v dobrém,“ usmívá se spokojená Isabella.

A jaký názor na nevěru máte vy? Podělte se o své zkušenosti či příběhy dole v komentářích. Nebo na FB stránce pod příspěvkem.

Další skvělé tipy na čtení k tématu:

• Proč muži podvádějí, i když své partnerky milují
• Psycholog radí: Odpustit, či neodpustit nevěru?
• Dobré vědět: 6 věcí, které vás naučí nevěra
• Jak odpustit nevěru? Komunikujte, nevyčítejte a berte to jako nový vztah
• Pět způsobů, jak zvládnout nevěru manžela bez pomoci psychologa
• Partner mě podvedl: Kdy má cenu odpustit nevěru? 
• Odpustit nevěru? Tohle je na tom nejtěžší
• Psycholožka: Nevěra ve vztahu. Kdy ji odpustit? A kdy může zachránit vztah? 
• Jak odpustit nevěru