Holocaust, Shoa, Konečné řešení židovské otázky. Pracovní tábory, koncentrační tábory, vyhlazovací tábory. V konečném výsledku se vše jedná jediné věci a tou věcí je 2. světová válka.

Doba, kdy Adolf Hitler dobýval téměř celou Evropu a byl postrachem každého Žida, homosexuála, Slovana. Jednoduše každého, kdo nebyl čistokrevný Árijec- modrooký, blonďatý a čistokrevný Němec, nadřazená rasa. Ironií bylo, že sám Hitler byl tmavovlasý a stavěl se do role hodného strýčka, který se stará o lepší zítřky, o nový svět. Který neměl být s nečistou rasou, která si zasloužila využít a spálit.

V této době žila v Nizozemí i jedna malá rodina. Rodina Frankových. Matka, otec a dvě dcery. Jedna z nich byla Anna, která je hlavní postavou tohoto všude na světě známého příběhu. Příběhu o lásce, přátelství, naději, strachu a bezmoci. A když nyní přestanu s mými dojmy a tím, co si z knihy pamatuju, i celkově z dějepisu, který mě zajímá, podívejme se společně na to, o čem náš příběh vypráví.

Příběh? Smutná realita..

Anna, tehdy malá dívka, která žila ve spořádané rodině a o nápadníky neměla nouzi.  Bohužel byla židovka, a tím pádem, když byla její rodina předvolána na transport do tábora, který sliboval šťastný život pro všechny, rozhodli se skrýt. A tím pádem si zachránit život. Skrývali se ještě s jednou rodinou, složenou z rodičů a Petera, za firmou. Žili spolu v malém prostoru hodně dlouhou dobu. Strach, bezmoc, hádky, to vše Anna popisuje ve svém deníku, který si začala psát a po konci války chtěla vydat jako důkaz, že holocaust byl. Nejprve se nudí, poté se sblíží s Peterem. Bohužel jejich lásce není dopřáno. Chvíli před koncem války je odhalí a všichni, kromě otce, který knihu vydá, zemřou. Kniha je psaná, psaná..a najednou konec. Protože Anna nevěděla, že další den budou odhaleni.

Zajímavost: Jedním z nejznámějších koncentračních táborů je tábor v polské Osvětimi. Byl složen z pracovního tábora, kde byla brána s nápisem Arbeit macht frei (práce osvobozuje), ačkoliv byl nápis zhanoben opačním písmenem B, což značilo pochybnost oné věty. V druhé části, Osvětim Březinka byl vyhlazovací tábor, kde neměl šanci nikdo. Vozili je sem vlaky, a nebylo cesty zpět. Uprchnul málokdo, mezi nimi například autor knihy Utekl jsem z Osvětimi). Smrt byla při otravě cyklonem B, což byl plyn. 

Kniha psána teenagerem

To, co mě zaujalo je to, jak se tento smutný, leč poutavý příběh lehce čte. A to z důvodu, že Anna byla vlastně dítě. Nikdo jí, podle ní, nerozuměl. Trápila se kvůli klukovi, rodičům, tomu jaká je. Rozebírá to, co se děje okolo ní a vždy se svěří i s maličkostí, jelikož jde o její deník.

A co si o knize myslí jiní?

Velmi zvláštní pocit prožívat Annin život spolu s ní. Je pravda, že od poloviny díla mě každodennost života začala nudit a cítila jsem se kvůli tomuto pocitu provinile, protože celá její rodina a přátelé neměli na výběr a vypsání se z každodenní rutiny byla Anninou jedinou záchranou. Všichni bohužel víme, jak mladinká Anna a její rodina skončila, ale člověka přesto zamrazí, když deník najednou skončí a přečte si dodatek. (Databazeknih.cz)

A co si o knize myslím já?

Příběh je poutavý, bohužel nezaujme každého. Pokud budete žít na jednom místě, taky byste chytili ponorku a psali pořád jen o tom samém. Anna neměla ani moc na výběr, vzhledem k tomu, že deník tady byl vždy pro ni.. kniha ukazuje, že Anna myslí na to, co lidè i v dnešní době. Příběh určitě stojí za přečtení.

Pokud nejste zrovna velcí čtenáři, ale příběh vás zajímá, je zde možnost zhlédnutí filmu z roku 1959, který je příběhem z knihy. Dále se Deník Anny Frankové hraje i v divadlech.