Loňskou novinku z prostředí online her jsem krátce po jejím vydání v češtině zachytila v knižním katalogu a probudila ve mně zvědavost. Jenomže jsem musela počkat, až se dostane i do fondu knihovny, sci-fi nepatří mezi žánry, které bych nezbytně nutně musela mít doma. Na Ready player one přišla řada krátce po Novém roce a celkem mile mě překvapila.

Píše se rok 2044 a svět už dávno nefunguje tak, jak jej známe dnes. Došly zásoby nerostných surovin, lidé žijí ve slumech a mohou být rádi, pokud mají alespoň základní prostředky k životu. Jedním z nich je Wyde, středoškolák, z jehož pohledu si čtenář může knihu vychutnat. Nadějný opravář počítačů, který patří k početné skupině gunterů ve virtuálním světě OASIS.

Svůj příběh vypráví zpětně, aby uvedl na pravou míru vše, co se tehdy stalo. Před pěti lety zemřel bez dědiců tvůrce OASIS simulace a kamsi do virtuálního světa ukryl trojici klíčů, které mají hráče dovést k miliardovému majetku. Rozebíhá se dlouho neúspěšné pátrání, do něhož se zapojí i mladý Wyde v podobě svého avatara Perzivala. Jako první prolomí úvodní šifru a z původní tuctové videohry se stává boj o holý život.

Na prvních stránkách jsem autora (Ernest Cline) podezírala, jestli jenom neokopíroval podobně zaměřenou knihu EREBOS – Hra, která zabíjí.  Ta se sice odehrává v současném světě, hráče však využívá podobně jako OASIS. Při bližším zkoumání jsem objevila víc než dost odlišných znaků, díky nimž se Ready player one může zařadit mezi knihy, které čtenáře opravdu  pohltí. Dokonce ani nepotřebuje imerzní kóji a haptické rukavice, aby podlehl ději plnému zvratů.

V jisté výhodě jsou čtenáři, pamatující si osmdesátá léta minulého století. Cline zmiňuje tehdejší oblíbené hry a reálie, jejichž smysl občas mladší čtenář musí vydedukovat z kontextu. Nicméně to knižní zážitek nijak neomezuje. Spíš v tom naopak tkví jeho kouzlo, vždyť na své si přijde víc čtenářských generací a vychutnají si svoji část příběhu podle svého.

Autorka: Lenka Martinková