Ve 20. století byli čeští autoři ovlivněni četnými událostmi – fašismem, válkou a často i nemožností vydat svá díla. To vše jejich text ovlivňovalo natolik, že i dnes si právem připomínáme jejich úctyhodnou tvorbu. Každodenní události a strach o svět i sebe samého takzvaně „nutily“ spisovatele tvořit skvělá díla, ve kterých příběh bereme jedním dechem. Připomeňme si proto některé z autorů v následujícím článku a vraťme se k jejich tvorbě napsanou životem.

Franz Kafka (1883 – 1924)

Nejprve si uvedeme jednoho z nejznámějších představitelů pražské německé literatury, jelikož i dnes jsou jeho díla proslulá po celém světě.

Kafka se narodil v Praze, kde vystudoval práva a celý další život po studiu pracoval jako úředník. Sám ale často říkal, že jeho posláním bylo psaní, a proto se při své kariéře uchýlil ke psaní dnes už slavných knih. Avšak ke všemu co napsal, byl velmi kritický. Nikdy neměl odvahu knihy vydat. Byl na sebe moc přísný a myslel si, že příběhy nikoho nezaujmou. Proto je schovával až do své smrti, kdy jej vydali ostatní.

Mezi nejznámější díla Franze Kafky patří dílo Proměna, kdy se hlavní hrdina ocitá jako malý a bezvýznamný chroust; dále Proces, při kterém Franz poukazuje na nesmyslnost úřednických procesů s překvapivým vyvrcholením děje. V neposlední řadě jsou oblíbená i díla Zámek, při jehož ději se setkáváme se zvláštně nazvaným mužem – zeměměřičem K.

Kromě těchto nejznámějších děl se můžete setkat i s jeho sebranými povídkami, deníky a dopisy.

Karel Čapek (1890 – 1938)

Dalším autorem české literatury musí být bezesporu uveden Karel Čapek. Byl to významný český spisovatel, překladatel, dramatik a mimo jiné také novinář, kritik a filosof.

Od začátku svého života, kdy si uvědomoval okolní události ve svém životě, měl potřebu zakládat organizace a dávat najevo tehdejší situaci ve svých knihách.

Čapek založil československou odbočku mezinárodní spisovatelské organizace Penklub.

Také se rád stýkal se slavnými lidmi té doby, mimo jiné se přátelil s Tomášem Garykem Masarykem, prvním československým prezidentem.

Také byl vášnivým cestovatelem a psal povídky – Trapné povídky, sci-fi romány – Krakatit, utopická dramata – R.U.R., v jehož díle se setkáváme s roboty. Dále psal alegorie, poetické prózy jako je Povětroň nebo Obyčejný život.

Situací okolo sebe varoval v díle Válka s mloky, kde se vyjadřoval k nebezpečí fašismu.

Jaroslav Seifert (1901 – 1986)

Nelze opomenout ani Jaroslava Seiferta – jediného českého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Tento neuvěřitelně plodný básník a spisovatel, byl zpočátku pouze novinářem. Jako redaktor komunistických periodik se ale dlouho neudržel, jelikož byl za své pravdivé, byť pro tu dobu nevhodné názory vyloučen z komunistické strany.

Kromě toho byl členem české umělecké avantgardy.

Českou literaturu obohatil hlavně o své básně, kterým se začal plně věnovat od roku 1949.

Z jeho sbírek si uveďme například – Slavík zpívá špatně, Přilba hlíny, Zhasněte světla a také sbírku Maminka, ve které Seifert vzpomíná na své bezstarostné dětství a na hlavně svou obětavou a tvrdě pracující maminku.

Bohumil Hrabal (1914 – 1997)

Přestože tento slavný spisovatel vystudoval pražskou právnickou fakultu, pracoval o celý život v jiných profesích. Uplatnil se jako železniční dělník, výpravčí nebo jako balič starého papíru. Dále byl dělníkem v ocelárnách či dokonce obchodním cestujícím.

Až později, konkrétně roku 1963, se stal spisovatelem z povolání.

Většina jeho děl je rozsáhlých a autobiografických. Jeho knihy byly v té době tak populární, že se i za jeho života dočkal jejich filmového zpracování.

Například jeho Ostře sledované vlaky byly oceněny Oskarem. Další Hrabalova díla jsou mimo jiné – Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Postřižiny aneb česká idylka v pivovaře za doby první republiky, Slavnosti sněženek nebo Obsluhoval jsem anglického krále, tematicky zahrnující dráhu číšníka a hoteliéra za doby politických zvratů a nebezpečí ze strany Německa.