zrcadlo

ZÁŘÍ   Tento měsíc byl obzvláště teplý. Od propocených triček místní komunitu nezachránily ani letní poryvy větru. Blankytně modré moře skýtalo jediné možné ochlazení. Místní lidé dobře vědí, jak bojovat s vysokými teplotami, proto raději zůstávali ukrytí před slunečními paprsky ve svých domovech. Ulice lemované stíny stromů zely prázdnotou. Zato písečné pláže připomínaly mraveniště. Řada lehátek […]

zrcadlo

Sny jsou pohonem světa. Zazněla nočních běsů věta.  Tmavé vlny mraků se přelévaly přes kamenné zdi domu. Bouře zasáhla noční krajinu nebývalou prudkostí a nebe ronilo proudy slz pod hlasitými ranami blesků. Měsíc skryl svou zjizvenou tvář před řáděním osvobozených živlů pod šedým příkrovem temných mračen. Vítr bolestně kvílel v chodbách starého domu. Bloudil mezi […]

číslo 905

Prašná půda se mi sype pod nohama, které se mnou už téměř nespolupracují. Po několika hodinách práce jsou unavené a já se pomalu šourám do ubytovny. Má uniforma s malým odznakem dvou psů se lepí na mé tělo, a ani přímé slunce dopadající na záda tomu nepomáhá. Štěstí je, že není o co zakopnout. S výjimkou pár […]

pan wakles

Konec?  Chtěl jsem vidět Marry. Ukázat jí všechno, co jsem vytvořil a provést jí tady. Vytvořil jsem si tedy portál v blízkosti jejího domu. Vešel jsem dovnitř bez zaklepání. Vešel jsem do kuchyně, kde seděla Marry. Vyděšeně vstala a řekla: „Uhm…Georgei…Co tady děláš?“ „Čas je relativní,“ odpověděl jsem. „Chtěl bych ti něco ukázat. Něco, co už skrývám dlouho.“ […]

pan wakles

Všechno může být lepší Představoval jsem si ve snu, jak kolem mé lavičky je postaven chodník. Dlaždici vedle dlaždice. Když jsem se probudil, byl tam. Nicota už nebyla taková prázdná. Začala být mi příjemná. Věděl jsem, že „S velkou mocí přichází velká zodpovědnost“, a proto jsem musel začít trénovat svou představivost na malých věcech. Nejjednodušší […]