Září Pár dní po svém nečekaném objevu v parku začala skrýš zařizovat pro budoucí návštěvu. Musela si počínat opatrně. Kdyby si jí kdokoliv všiml, vše by bylo ztraceno. Pomalu aranžovala okolí jeskyně tak, aby nikdo nepoznal, co se skrývá pod nánosy štěrku, listí a písku. Nežli zmizela ve tmě úkrytu, kriticky si prohlédla své dílo. Vše […]
Archiv pro štítek: povídky
Září Ubytovna pro výměnné studenty se nacházela na konci malého přístavního městečka. Mezi velikou budovou, z níž se ozýval hlahol studentů a azurovým jezerem se rozkládal park. Kilometry upravené zeleně, cypřišové háje se skalkami a jabloňovými sady měly studentům jednak poskytnout dostatek stínů k relaxaci, jednak jim i přiblížit domovinu. Na italském venkově byla auta […]
Kolem čtvrté hodiny odpolední se mohla Viktorie konečně zvolna nadechnout. Netrpělivě bubnovala prsty o volant jediného dopravního prostředku jejich dvoučlenné rodiny, jež měly s matkou na půl. Pohledem sklouzla na osvětlené digitální hodiny. S povzdechem malinko přišlápla pedál, auto sebou cuklo a nabralo na rychlosti. Znovu si v mysli přecházela obsah brašny s matčinými věcmi. Snad se […]
Statná mužská postava přitisknutá k ženskému tělu se zachvěla. Těžké boty se pohupovaly v rychlém rytmu salsy. Horkým dechem ovívala potem zbrocený dívčí zátylek, naplňovala přetopenou místnost. Viktorie si nervózně splétala rudé vlasy do copu. Dlaní rozetřela perličky potu na zátylku. Při každém rytmickém zhoupnutí mužského těla v kyčlích ucítila na zádech letmý dotyk hrudě. […]
Nač samoty se bát? Proč ji nemá nikdo rád? Vždyť tehdy nás nic neruší pohlédnout si na duši. Obrysy domů maloměstké ulice se skrývaly pod rouškou noci. Jako strážci u malého domku se zahrádkou postávaly nízké vrby. Dlouhé šlahouny se ve větru chtivě natahovaly k drobné postavě. Ta rozhodným krokem prošla bíle natřenou brankou. Zašramotil zámek. Prosklené dveře otevřely svůj […]