Od severu k jihu se protahovalo moře. Bylo mu krásně modro, a proto modře pohupovalo vlnami a modře se usmívalo. Nad ním se klenulo žhnoucí sedmikráskové nebe a jeho žlutý pestík vyílal do všech stran své bílé a pálové okvětní lístky. Některé se v triolách snášely dolů a inspirovány tou všudypřítomnou modří vyťukávaly na hladinu tiché blues. […]
Archiv pro štítek: povídky
Přátelé, náš příběh se odehrává v dobách, kdy čaj byl východnímu světu ještě neznámy. Indickou zemi ovládala již několik století vlna nového náboženství, buddhismu, založeného Siddhártou Gautamou. Tento světec položil základy náboženství ne-násilí a vyučoval po čtyřicet pět let po celé Indii a Nepálu. Měl mnoho následovníků, prostých mnichů i vznešených guruů, jeho učení […]
Poněvadž máme tyhle ty dva hřebečky, Rewentona a Foresta, v jednom boxu, museli jsme je prvně rozdělit. Pohodička, cvakání mříží a Rewenton stojí v jednom z prázdných. Obtíže nastávají, když mu chceme nasadit postroj, uvázat k tyči ho nemůžeme, to by se vzpínal a všechno by bylo ještě horší, ale každý víme co dělat. A […]
Sněžilo. Konečně se dostavil býlí kůň, jenž rozvezl po kraji zimu. Křehké vločky dopadaly na hlouček lidí v černém a naleštěné dřevo rakve. Marie milovala sníh, nenechala si ujít první příležitost, aby se svou dcerou přivítala zimu stavbou sněhuláka. Marie jej pak pasovala na hrdého ochránce a strážce jejich malého domku. Viktoriiny vzpomínky na první sněhovou […]
Co má duše v zrcadle každý den vídá? Jak mne to, co nazývám já, pojídá. Viktorie si udělala malý cílený výlet na náměstí městečka. Od včerejška se bála zavřít oči, stále měla v mysli vypálenou onu děsivou fotografii a jediné slovíčko. Pozření. Něco onu ženu sežralo zevnitř, nepostihlo to však její tělo ale ducha. Oči okna do duše a […]