Minulost jsem zahodila, mozek přestal pracovat, v tu chvíli jsem si uvědomila, chci se naučit znovu milovat. Má touha po tobě sílí, mé srdce se nemýlí. Nemůžu spát, ráno nechci vstát, když jsem bez tebe, koukám sama na nebe, protože jsem daleko od tebe. V jednom polibků se skrývá tolik krásy, jedině tobě můžu dát […]
Archiv pro štítek: báseň
Šaty které měla na jeho pohřbu, oblékla si naposled, po rtech jí stéká pomalu jed, vidí jeho pohledy: „Lásko neber na mě ohledy. Chci být už s tebou,neboj už to bude brzy.“ Po tvářích jí začali téct slzy. Poslední nádech čistého vzduchu, pot jí stéká po zádech, konec všemu ruchu. Jejich láska je věčná, nikdy nepřesáhne […]
Ty můj smutku, mokré ptáče někdo uvnitř ve mně pláče. Dávná vzpomínka na útlá ramínka děťátko sotva narozené, ze slz duha nad obzor se klene. Ty moje vzpomínko… Maminko? „Copak je holčičko moje malá, ty bys plakala, sotva jsi vstala?“ Máminy ruce jsou přístavem a ukolébají mě – malou bárku, co šťastně doplula […]
Tiše sedím, o čem přemýšlím, ani nevím, sedím na verandě s cigaretou, z duší odhalenou, a přesto skrytou, co jen cítím, vítr se ptá, já mu odpovím, že nic, vždyť se mu něco jen zdá, bez ptaní odletí pryč, a má dušička na mě bere bič, člověk nepozná co druhého trápí, leč jedním slůvkem se […]
Člověk může naučit papouška mluvit, papoušek stěží učí ho milovat, člověk naučí slona štětcem, slon nenaučí člověka duší milovat. Člověk naučí psa pokynům a poslouchat, pes učí nás naslouchat. Chameleón nenaučil se měnit charakter jako lidé, my zas na povrchu neměnné máme zbarvení, krtek, co vidí více, nežli člověk s darem vidění. Jsme rádi v […]