Sophie Hannah je jedinou autorkou na světě, jíž dědicové Agathy Christie  dovolili psát o geniálním detektivu Hercule Poirotovi. Před časem to začalo románem Vraždy s monogramem, kde se po boku malého Belgičana představil mladý policista Edward Catchpool, během loňského podzimu si Hannah na své konto připsala další počin, Zavřenou truhlu, kterou Knižní klub vydal v českém překladu.

Děj se opět odehrává mezi oběma světovými válkami, konkrétně v roce 1929 a prakticky bezprostředně navazuje na předchozí případ, který si získal značnou fiktivní mediální popularitu. Ostatně to je dost možná hlavní faktor, proč si autorka knih pro děti, lady Athelinda Playfordová, oba muže na své sídlo pozvala. Hodlá změnit závěť a má důvod se domnívat, že ji tento krok bude stát život.

Sophie Hannah rozehrává partii přesně podle vzoru Královny detektivek. V sídle spisovatelky, daleko od okolních obydlí, se schází celá její rodina, asistent se svou ošetřovatelkou, dva právníci a dvojice vyšetřovatelů. Každý z nich před okolím něco skrývá a má víc než pádný důvod získat výhody změněné poslední vůle pro sebe. Za jakoukoli cenu, samozřejmě.

Kdyby k žádnému úmrtí nedošlo, kniha by ztratila na čtivosti. S trochou fantasie by z ní ještě mohl vzniknout slaboučký příběh o zfalšování závěti, ale Hannah čtenáře nezklame a nabídne mu přesně to, co od pokračovatelky dámy Agathy očekává. I když, pravda v poněkud jiné formě, než si dosud myslel. Mrtvola je úspěšně umístěna v domě, autorka si obstarala několik očitých svědků a na místo činu přivolala místního kriminalistu. Poirot a Catchpool jsou zcela bezmocní, přijeli přeci jen na návštěvu, tak co si to dovolují, zasahovat do práce právě pověřeného vyšetřujícího?!

Sophie Hannah přichází o level výš, a kdybych nevěděla, že autorkou opravdu není Agatha Christie, bez pochyb bych uvěřila v její zmrtvýchvstání. Ke slovu se totiž dostává její oblíbený manévr: neprodyšně uzavřít oblast, kde ke zločinu došlo a všechny přítomné chvíli nechat dusit ve vlastní šťávě. Ponorková nemoc na sebe nenechá dlouho čekat a možná se pachatel nakonec přizná sám…

Jak spisovatelka v poděkování prozrazuje, mimo jiných spolupracovala s Johnem Curranem, skutečným znalcem díla Agathy Christie. V češtině mu vyšla dvojice knih zaměřených na pracovní prostředí duchovní matky slavného detektiva, připravil ke zveřejnění její zápisníky a doplnil je více než odbornými komentáři. Troufám si tvrdit, že právě díky němu Hannah tak precizně ovládla Christieino mistrovství a může si dovolit správné stopy předkládat jako falešné a naopak.

Co víc k Zavřené truhle napsat? Snad jen: klobouk dolů a doufám, že to není opravdu poslední případ Hercula Poirota a jeho malých šedých buněk mozkových. Možná by i tyhle knihy stály za zfilmování s Davidem Suchetem v hlavní roli…?

Ukázka z knihy:

„Cože? Kdy budu spát?“

„Zítra. Hned ráno vás vystřídám.“ Když Poirot viděl můj ohromený výraz, dodal: „Já bych celou noc vzhůru nevydržel.“

„Já taky ne.“

„Vstával jsem ráno velice brzo – “

„Já taky! I já jsem teprve dnes přijel z Anglie, vzpomínáte?“

„Jste o víc než dvacet let mladší než já, mon ami. Věřte Poirotovi. Systém, který jsem vymyslel, nejpravděpodobněji zaručí bezpečí lady Playfordové.“

„Takže je to ona, co? Říkal jste, že nás sem pozvala, abychom zabránili vraždě… a jste přesvědčený, že obětí má být lady Playfordová?“

Hannah, Sophie: Zavřená truhla, s. 92. Praha: Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, 2016.

Autorka: Lenka Martinková