Kniha pro starší a pokročilé?
Kniha Viktora E. Frankla A přesto říci životu ano….. z roku 1946 je silnou výzvou, se kterou se čtenář nesetkává často. Její cesta k němu není snadná. Napadají otázky:
Proč to podstupovat, když se jedná o deprimující téma koncentračního tábora? Nebude to úplně depresivní? A je pravda, že autor knihu sepsal během dvou týdnů?, to pak nebude asi propracovaný text…
Musím říci, že kniha je mi sympatická úsporností, skutečně se jedná o věcné shrnutí tématických okruhů života v táboře, není tu nic nadbytečného, nic samoúčelně brutálně vykresleného, jedná se o střízlivý popis se silným duchovním přesahem. Titul s podnázvem Psycholog prožívá koncentrační tábor obsahuje 3 stěžejní části: První fáze – Přijetí do tábora, Druhá fáze – Život v lágru, Třetí fáze – Po osvobození z lágru.
Autor popisuje v knize i to, jak se na její pozdější publikaci po skončení války (toužebná vize všech vězňů) cíleně upnul a umožnilo mu to lépe snášet nekonečné strasti. Určitě je zajímavé, že Frankl byl povoláním psychiatr (i psycholog), jehož židovský původ nasměroval bohužel právě do Osvětimi. Promýšlení obsahu knihy, které autora udržovala nad hladinou zoufalství, potom pro mě rehabilituje kratinkou dobu sepsání knihy. Ano, kniha není podrobná, ale je plně dostačující pro pochopení situace i autorových postojů.
A přesto říci životu ano… je i mimoděkým doplňkem známé knihy Továrna na smrt, jejímiž autory se stali dva uprchlí vězňové Erich Kulka a Ota Kraus (otec známého moderátora). Kdo se setkal s Továrnou na smrt, ví, jak je kniha precizní v detailech, protkaná mnoha výpověďmi svědků a rekonstrukcí map a plánků. Frankl volil jinou cestu, cestu psychologicky postojovou.
A o co v knize hlavně jde?
Jedná se o logoterapii, léčbu smyslem (mnohovrstevnaté řecké slovo „logos“ je i výrazem pro smysl), který se dá naleznout v každém prostředí. Hraje se o kvalitní esenci bytí, zahrnující možnost volby – svobodné vůle ke smyslu v každé situaci, tedy i v koncentračním táboře. Má pozitivní náboj, vyzývá ke smířlivosti, odvrací od pomsty.
Souhrnně knihu hodnotím jako velmi přínosnou, myslím, že obsahuje dostatečně pozitivní poselství navzdory negativnímu kontextu. Uvítala bych v ní však více konkrétních informací, provázání s denní praxí, realistické půtky a konflikty mezi spoluvězni, kteří jsou zde idealizovaně popisováni jako „kamarádi“. V tomto ohledu se však musím obrátit k Arnoštu Lustigovi či zmíněné Továrně na smrt. Frankl prostě setrvává ve své pozitivní percepci negativních reálií. A ano, touto knihou čtenář dospívá…