Když jsem z balíčku vyndala dílo Radky Třeštíkové To prší moře, s obrázkem mladé krásky na přebalu a přečetla si anotaci, zděsila jsem se. Čekala jsem naivní dívčí románek, těžkou romantiku, lehčí čtení na dlouhé zimné večery. A jak z takové látky dokázala autorka vytřískat víc než čtyři sta stran?
Hned první stránky s mým přesvědčením pořádně zamávaly. Sebevražda otce hlavní hrdinky Hanky a vzápětí se děj rozjel na plné obrátky a nikdy nebylo jisté, co se stane v další větě. Romantiky jako šafránu, místo toho všudypřítomné mrtvoly a jeden životní zvrat za druhým.
Autorka si se čtenářkami místy nepěkně pohrála. Zdráhala se jim nabídnout dostatek informací a bez přestání jim předkládala novou látku k zamyšlení. Rozvod rodičů, smrt otce, láska k nevlastnímu bratrovi, další úmrtí, blázinec, babička s domem plným koček… a za každou podivností se skrýval nový příběh, který Hanku ovlivnil. Teprve v závěru přišla trošička romantiky, snad aby se čtenářky necítily ošizené, ale i tady z toho Třeštíková dokázala vytvořit napínavou zápletku.
Těší mě, že se autorka nezabývala nekonečnými detaily. Žádné zdlouhavé popisy okolí, všímá si jen toho, co je pro další vývoj příběhu zcela nezbytné. Neméně úspěšně si poradila i s přechody mezi scénami. Posouvá se střihově a čtenář si leckdy musí domyslet, co kamera už nezabrala. Vlastně se jen může utěšovat představou, že dřív nebo později se děj dostane do bodu, kdy se Radka Třeštíková bude muset vrátit a poodhalit roušku tajemství.
V závěru kniha potěší i milovníky moderních románů plných napětí. V příběhu najdou místo drogy, úchyl i obvyklé domácí kulisy, třebaže pohled na ně je poněkud jiný než obvykle.
Možná si autorka dala za cíl šokovat? Můj výrok probouzí množství pochybností. Spíš bych se přikláněla k názoru, že jde o reálný příběh žijící postavy, případně o životy více osob, které Třeštíková znala (zná), zhuštěné do knižní podoby. Tolik osudných ran přece nejde tak věrohodně vymyslet!
Spisovatelka nikde moji domněnku nepotvrdila, ale jako dostatečný důkaz pro ni můžeme brát názvy existujících českých měst a vůbec ryze tuzemské prostředí, v němž se To prší moře odehrává.
S prvními stránkami jsem si myslela, že román potěší pouze omezený počet husiček (svědčily pro to milostné city k nevlastnímu bratrovi), ale s poslední částí a závěrečnou smrtí jsem došla k názoru, že osloví každého, kde snese větší dávku vulgarit, otevřené vyprávění o sexu a citlivý příběh, který může tak či onak potkat kohokoli. Zkrátka: jednoznačně kniha, vhodná pro dospělé čtenáře, kteří si při četbě rádi pobrečí a děj je nenechá lhostejnými vůči okolí.
Autorka: Lenka Martinková
Zdroj fotografií: https://www.knizniklub.cz