Hlavu skloň a pro sebe si šeptej.

Nikdy se nedám. Proč? Na to se neptej.

Než sklopíš hlavu, všechno si promysli,

skrývej tu svobodu, oni to nezjistí.

 

Nenech si uzdou líce své přikrýt,

chtějí jí totiž k tvé hlavě přibýt.

 

Otěže by držel ten, který by rozkazem,

z očí kapku krve vyhnal.

Spoutat by tě chtěl, pevným provazem,

srdce tvé by z tebe vyrval.

Kamenná socha na hřbitově leží,

zabránit slzám téct může jen stěží.

Všichni stále někam spěchají, šeptá si smutná socha potají.

Není co ztratit, čas nejde vrátit.

Vzpomíná na lidi, co lásku ztratili,

každý den se báli a pouze soudili.

Ví bůh jen, kdo přijde další den,

jen on ví, s kým padl i jeho sen.

Sen, o kterém slavík zpívá,

zítra však jiné jméno do náhrobku vrývá.

Klapky na oči a srdci dej sbohem,

zabíjíš své sny a chodíš denně kolem.

Jako stádo divokejch koni,

chceš k ní, ale i od ní.

 

Nouze dělá zloděje,

tak kraď, dokud je naděje.

Udidla co v hubě ti leží,

zbavit se chceš, o to ti běží.

 

Slabiny zbarveny krví,

přesto běžíš a nechceš byt mrtvý.

A poslední dech za to stojí,

milovat věčně, to totiž bolí.

Bída a chaos světem teď vládne,
jako anděl když pro lásku slábne,
z krve napít zadarmo už nedá,

později ztracenou lásku zas hledá.

Nenašel, křídla mu klesají k zemi,
naděje umřela a on zvedá se k nebi.
Před tím než uvadl, srdce tvé pozřel,

za lásku padl, tvůj zoufalý anděl.

Proč znaven, slepý, kráčíš po trnité cestě dál?
Přesto vidíš, kdo ti ublížil a kdo trpělivě, za tebou vždy stál.

Jsi muž, který neví co sám se sebou,
hledáš patrona, co stráž bude držet nad tebou.
Vzkaz pro tebe mám, bludičko ze světa zklamání,
tvé ostře řetězy děs a hrůzu, do očí mi nahání.

Vzal si tě na povel silný a oddaný ochránce,
pomáhal, jak jen mohl,

ty jsi to chtěl mít ale bez práce.
V očích třpytí se mu zranění,
ty se přesto hroutíš a nevidíš ono znamení.

Ukazuje světlo,  kterým tma z životů odchází,
ukazuje radosti, z kterých zrak tě přechází.
Dál zachmuřen stojíš a na spasení čekáš,
zítřků se bojíš, hlasitě se vztekáš.

Tvůj ochránce má už křídla zlámaná,
stala se z něj troska, troska zklamaná.
Nikdy je neslepí, a bolestí bude skomírat,
potrvá to staletí, to on bude pomalu umírat.

 Ve svátek zlomená,
po tvářích slzy tečou.
Zemřít chceš bezradná,
pro pomstu a naději věčnou.

 

Zavřena v ohradě,
jak vězeň teď skuhráš
Pouta náhle, záhadně
Každou noc si sundáš.

Nevidí člověk zlý,
v tvých očích onen oheň.
Nečeká, on pouze spí,
na lásku si vzpomeň.

S hrdosti tygra v hlubinách snů
Budeš-li bojovat tak až do konce tvých dnů.

Hrdinové dětských snů ve vzpomínkách žijí,
ony děti hrdinů však místo boje, na žal pijí.
Poutníci osamění, světem se potácí,
litují promarnění a čekají ovací.
Čekají zbytečně, čekali dlouho,
čekají statečně, ztratili soudnost.

Paprsek z rána co na tváři pohladí,
úsměv tvůj, milý a laskavý,
který v hloubkách noci hledám,
ruku s prosbou k tvé duši zvedám.
Nehledej bolest, co v mracích se skrývá,
mysli spíš na radost co ona v očích mívá.

Chladná noc že ti za to stála?
Vrána, chraplavě, která se ti smála.
Skřípala píseň srdci skrytou.
Udav se, naivko láskou v srdci vrytou.

Chladný dech na zádech, co ti taky říká,
neboj se, chudinko, svět tě s láskou vítá.
Strážní Andělé při tobě vždy stojí.
Laskavě s nadějí, když tě něco skolí.

Nelli Fatková