Alespoň tak to proběhlo medii, když v Čechách vyšla první kniha Bena Aaronovitche o policejním konstáblovi a čarodějnickém učni Peteru Grantovi. Připodobnění ke slavné fantasy mělo samozřejmě kýžený účinek a já si knihu pořídila, přestože tenhle žánr není zrovna moje parketa. Zatím jsem šťastnou majitelkou třídílné série a netrpělivě čekám, kdy Argo vydá čtvrtý díl.

Srovnávání s Harry Potterem je poměrně nadsazené. Čarodějnický spolek v Británii prakticky neexistuje, jediným praktikujícím mágem je inspektor Nightingale, který si Petera vybere za učedníka během vyšetřování vraždy, zrovna v okamžiku, kdy Grant vyslýchá ducha. Tolik z úvodu v Řekách Londýna. Kdo by čekal nekonečné magické souboje, je na omylu. Jde spíš o důslednou policejní práci, těžká vyjednávání s divokými bohy a bohyněmi, místy okořeněné hodinami latiny a jedním nebo dvěma kouzly toho nejzákladnějšího charakteru. Zdánlivě žádný velkolepý příběh, ale i přesto z něj Ben Aaronovitch dokázal vytěžit maximum.

V podobném duchu se nese i druhá kniha, Měsíc nad Soho, kde autor poněkud eliminuje činnost Peterovy kolegyně Lesley. Ono pořídit si magický pracovní úraz asi není nic příjemného a pak – nepřekážela by policistka trochu, když se značná část knihy odehrává v nočním klubu, kam se bojí vypravit i jindy hrdinný Nightingale? Dokonce ani na dalších stránkách, nebo v následující knize se čtenář nedozví, co tam vlastně inspektor objevil. Může se jen domýšlet, jak hrozné to bylo, když o tom stále odmítá mluvit… V závěru Měsíce nad Soho spisovatel připravil nečekané překvapení, podle kterého by se dalo usuzovat, že v dalším díle nastane renesance britských „policejních“ čarodějů.

Na podzim 2016 přišel třetí díl nesoucí název Šepot podzemí. Kniha opět startuje vraždou, tentokrát amerického studenta umění a v okolí jsou cítit zbytky magie. Všechny stopy vedou do londýnského metra a odtud dál do podzemí.

Na scéně se objevuje několik nových postav a Aaronovitch se děj pokouší oživit takřka za každou cenu, ale úspěšnost jeho počínání je diskutabilní. Osobně mi kniha připadá spíš uspávající, po předchozích svazcích jsem čekala hovorovější atmosféru a možná taky maličko víc erotiky. Místo toho si příběh sedl na zadek před televizi, otevřel si pivo a čeká, kdy přijde ta pravá chvíle pro bombastický návrat na výsluní. Marně. Autor se, jak se zdá, věnuje všemu kolem a zapomněl, jak vysoko nastavil laťku v úvodu. Nesnažím se pro to hledat jakoukoli omluvu, ale možná je to do jisté míry způsobeno tím, že se Peter Grant nechal ovlivnit vyprávěním své sestřenice o duchovi ve vlakovém tunelu nedaleko její školy a neváhá hrát její poněkud naivní hru.

V každém případě se čarodějnický kruh rozrůstá o dalšího člena. Jestli to takhle půjde dál, Aaronovitch za chvíli vytvoří celý klan, mnohem mocnější, než většina společností v Londýně. Ale nechejme se překvapit, co si nachystal do připravovaných Prokletých domů…

Autorka: Lenka Martinková