V čem vidím budoucnost? Nebo jak? To je těžké říci.

Často lidi vidí budoucnost, černě nebo růžově, ale co ta střední cesta? Myšlenka normálního člověka? Toho kdo si není jistý tím, co od života chce nebo, co ho může potkat?

Na osud věřím, ale jen někdy. Někdy si opravdu myslím, že člověk si svou budoucnost řídí hlavně sám. Proč spoléhat na osud, že vám do cesty postaví lásku, nebo po cestě domů narazíte na super šanci pracovat třeba v tisku. Toto se nestává každý den. Jsou však výjimky, kdy se to opravdu stane a připadá vám to jako osud.

Ráno se probudíte, že budete mít normální den, a osud vám do cesty postaví vaši pravou lásku. Nepoznáte to hned, ale časem zjistíte, že kdybyste ten den nebyli tam kde jste se ocitli, možná byste dnes neseděli bok po boku s vaší milovanou osobou.

Mě se to tak stalo. Nikdy jsem nevěřila na náhody, až do chvíle, kdy jsem si začala uvědomovat, že možná, kdybych tam ten den nebyla, nebo on nepřišel na to místo, asi bychom se nikdy nepoznali. Možná to byla jediná šance, možná by byla ještě jiná, ale kdo by to zjišťoval, když jsme teď tak šťastní?

Práce, škola. I to jsou chvíle, kdy osud může zasáhnout. Ale ne vždy je to cesta osudu, někdy je to vaše intuice, která vám správně napoví a dovede vás k vašemu cíli. K vaší cestě životem. Jste to vy, kdo se směřuje správnou cestou. Tou, se kterou jdete za svým snem a víte, že nikdy se ho nepustíte, ať to stojí co to stojí. 

Proto si myslím, že to co se stane v budoucnosti, závisí většinou na našich činech. Na tom jestli si půjdeme za svými cíli. Nebo je jen tak zahodíme a proplujeme životem, jako velryba oceánem, umřeme a nic si neužijeme, ale takovou budoucnost nechce určitě nikdo z nás. Já teda rozhodně. Proto si půjdu za svým snem, abych něco dokázala a měla tak vysněnou budoucnost. Je to moje volba, jak naložím s tím, co my bylo dáno. Pokud svou šanci zahodím, tak už jinou nezískám. Je to dobrá rada k zamyšlení pro ty, kdo svůj život ještě nijak nenaplnili a bojí se, že by mohli něco pokazit. 

“Život je jako hra: nezáleží na tom, jak dlouho trvalo představení, ale na tom, jak dobře bylo zahráno.” – Seneca

“Jen jednou žiješ – každé chvíle je škoda, které neužiješ.” – Wojkiewicz