Tiše sedím,
o čem přemýšlím,
ani nevím,
sedím na verandě s cigaretou,
z duší odhalenou,
a přesto skrytou,
co jen cítím,
vítr se ptá,
já mu odpovím,
že nic,
vždyť se mu něco jen zdá,
bez ptaní odletí pryč,
a má dušička na mě bere bič,
člověk nepozná co druhého trápí,
leč jedním slůvkem se smutek lehce vrátí,
když cítíš že si sám,
jednu radu já ti dám,
netruchli nad nesmysli které nutí tě brečet,
radši mysli na vzpomínky které radostí tě nutí ječet.
Autorka: S. K. Holešová
Chtělo by to lépe zvládnout českou gramatiku!