Šla lepenka sama lesem,

šla se strachem a děsem,

Ten kdo do lesa vkročí,

toho nůžky s kůže stočí,

a ani nenapočítaje pěti,

ustřihne z lepenky i malé děti,

šla lepenka,

moc se bála,

a velmi se hystericky smála,

zdalipak lepenku nůžky chytí?

Zdalipak lepenka nebude mít zbytí,

a nechá si ustřihnout kus sebe,

zatáhlo by se smutkem snad i nebe,

šla lepenka zvláštní krajinou,

jen Měsíc svítil nad rozlehlou pustinou,

lepenku ty nůžky hnali,

a zákeřně se jí ty mrchy smáli.