Jaký je český pohled na odlišné kultury a náboženství? Může vůbec existovat a fungovat multikulturní společnost? Jaká je podstata všech náboženství? V eseji podrobně rozeberu mentalitu Čechů, obecnou představu multikulturalismu a náboženství. Téma propojování kultur je aktuální, dokonce nutné řešit, proto bych Vám doporučoval si úvahu přečíst a udělat si vlastní názor.
Nejdříve se zaměřím na dnešní pohled Čechů na odlišné kultury, potažmo etnika a vysvětlím, jak vznikal. Významným faktorem je nepopiratelně historie Česka a vývoj české politiky. Jsem toho názoru, že pohled Čechů na jakékoli menšiny je poznamenán fašistickou diktaturou, obdobím reálného socialismu a ruskou okupací v roce 1968. Německá diktatura, společně s ruskou okupací udělala z Čech opatrný lid, který má strach ze všech cizích národů a považuje je za rivaly, kteří se nás snaží ovládnout. Dlouhé, svazující období komunismu způsobilo kulturní zaostalost a předsudky. Lidé neměli svobodu cestovat, tím pádem se ani setkat s jakoukoli jinou kulturou či náboženstvím a žili stále v jednotvárném systému, kde všechno odlišné bylo špatné. Všechny tyto dějinné události vyústily až v dnešní stav. Máme velké problémy s respektem a přijetím jiných etnik, či kultur, bojíme se ztráty národní identity a stává se z nás národ, kterému chybí tolerance.
Představoval bych si, že u mladých lidí bude postoj v dnešní době jiný z důvodu cestování, internetu a celkovému propojování světových kultur, ale denně se setkávám s šířením extremistických názorů převážně spojených s tématikou islámu. Sdílení webových stránek „islám v ČR nechceme[i]“, masová účast na proti-islámských demonstracích a jiné. Všechno je to odůvodněné předstíranou národní hrdostí nebo vlastenectvím. Přijde mi, že se jedná spíše o čirou xenofobii. Kvůli současné uprchlické krizi je situace vyhrocena, lidé se více ztotožňují s nabízenými extrémními názory, ale já mluvím spíše o obecném většinovém názoru, který byl vždy stejný. Nechci obviňovat všechny z xenofobie, nebo rasismu, ale myslím si, že lidé nechápou a bezdůvodně odmítají podstatu jiných náboženství a nejsou schopni akceptovat odlišné kulturní tradice. Také mají strach z pomyslného „převálcování“ jinou kulturou a následným utlačovaní nás samých. Proto Češi přistupují k menšinám opatrně a nedůvěřivě, a proto i dnes vzniká mnoho extremistických ideologií, se kterými se někteří raději ztotožní, než aby se naučili žít v „symbióze“ s lidmi jiných kultur v naší zemi.
Multikultura a náboženská rozmanitost
Odlišné kultury a náboženství se navzájem obohacují. Tuto myšlenku uvedu na naprosto jednoduchém příkladu. Ocitl jsem se v kruhu s katolíky, hinduisty, muslimy, lidmi všech možných vyznání a národností. Po krátké společné konverzaci, jsem si uvědomil, že všichni bez ohledu na to, jestli chodíme do mešity, či kostela, jestli slavíme Vánoce, či ramadán, jsme stejní. Týden strávený v tomto „multikulturním světě“ mi otevřel nové obzory. Uvědomil jsem si, že škatulkovat lidi podle náboženství je absurdní. Naopak lidé by se měli více zaměřovat na charakter a chování než na barvu pleti, či vyznání. Byly vytvořeny zažité stereotypy, od kterých se neumíme oprostit. Menšiny jsou často bezdůvodně vytlačovány na okraj společnosti, nemají možnost stejného vzdělání, a proto dochází k sociálním rozdílům, které automaticky vedou k rasismu. Předsudky vůči Arabům „co Arab, to terorista“, jsou časté, leč naprosto scestné. Lidé neznají rozdíly mezi slovy Arab, muslim a islamista. Podstatu islámu vnímají jako hrozbu. Jejich neznalost a obavy vedou k těmto chybným názorům. Česká republika je většinově ateistická a proto lidé nemají pochopení k samotné víře, čili oddanosti k náboženství.
Podstatou všech náboženství, je bezpochyby sdružovat lidi s myšlenkou dobré věci. Samotné slovo „religionistika“ pochází z latinského slova „religio“[ii], jehož prvotní význam je „spojit“. Proto mi přijde paradoxní považovat některé náboženství za hrozbu. Každé náboženství je ze své podstaty dobré a v každém náboženství se v historii objevili extrémisté, kteří si svaté texty vyložili špatným způsobem. Příkladem jsou středověké křížové výpravy, kdy se křesťané slepě zbavovali všech bezvěrců, či lidí jiného vyznání. Jde o podobnou myšlenku jako dnes šíří extremistická ideologie islámského státu s tím rozdílem, že fanatičtí muslimové přišli s touto „[iii]genocidou“ o přibližně tisíc let později než křesťané. K dalším extrémům docházelo i v průběhu dvacátého století, kdy v Indii vznikaly radikální hinduistické strany a hovořilo se o tzv. „hinduistickém nacionalismu[iv]“. Samozřejmě není správné srovnávat jednotlivá náboženství, nebo přistupovat k historickým a novodobým situacím stejně, ale důležité je si uvědomit, že extremismus se může objevit v každé společnosti, v každé době, nezávisle na druhu náboženství. Můžeme to pokládat za určitý vývoj, z kterého je nutné se poučit.
Každé náboženství je inspirativní, šíří myšlenku dobra, nabádá lidi ke správnému chování a pro některé může být i smyslem jejich bytí. Za extremismus nebo nacionalismus by měli být odsouzeni pouze jedinci, kteří ho podporují, nebo šíří.
Existuje v Čechách rasismus a předsudky? Rozhodně ano. Zkušenost s rasismem v ČR je třídenní pobyt mého přítele, muslima z Turecka, který byl za tuto krátkou dobu čtyři krát osočen rasistickými nadávkami spojených s jeho původem. Ne všichni Češi jsou takoví, ale to, že se ti nejhlasitější projevují tímto způsobem, o něčem svědčí. Dokud se z Česka neztratí tyto předsudky, není možné zde vybudovat multikulturní společnost, kde bude existovat mezilidský respekt k vyznání.
Podmínka začlenění dalších kultur do té naší je oproštění se od úzkoprsého názoru na odlišná náboženství. Multikulturní společnost není nic neobvyklého, pro příklady nemusíme chodit daleko. Inspiraci můžeme najít ve vyspělých zemích Evropy.
Druhá strana mince multikultury jsou problémy, které s sebou může nést. Dochází k náboženským konfliktům, kde proti sobě stojí na území Izraele a Palestiny židé a muslimové, konflikty mezi náboženskými větvemi například v Iráku šíité a sunnité a z historie katolíci a protestanti v 16. století ve Francii, či v 90. letech v Irsku[v]. Mnoho etnických skupin v mnoha zemích jsou znevýhodňovány, dochází k vzniku ghett, chudinských čtvrtí a některá etnika se nedaří integrovat.
Přestože dochází k problémům, zastávám názor, že velké spektrum kultur v jedné zemi je přínosné a v dnešní době čím dál přirozenější. Je přece absurdní a dokonce nemožné rozdělovat jednotlivá území podle kulturních tradic. S nynějšími možnosti cestování, nadnárodním firmám, studiu v zahraničí a dalším, by rozdílné kultury na jednom místě měly být samozřejmost. Jedná se o nezastavitelný, pozitivní vývoj, který lidem přináší nové možnosti. Otázkou je zda si mohou lidé v důsledku negativní mediální masáže pozitiva uvědomit. Z integračních chyb a problému se musí nové generace poučit a pokusit se jim předcházet. Lidé musí vzájemně respektovat odlišné tradice. Přistěhovalci nesmí být na okraji společnosti. Naopak se musí cítit jako její součást, musí mít stejné vzdělání a možnosti uplatnění jako kterýkoli občan. Jen to může být předpokladem pro to, že je přijme většina a že se proti většině nebudou radikalizovat.
Prostor pro začlenění nových kultur je v každé zemi, jde primárně o přístup samotného obyvatelstva a potom o státní dispozice[vi]. Můj názor je, že postupnou globalizací se všechny kultury rozprostřou víceméně po celém světě, samozřejmě i do Česka. Otázkou zůstává, kdy se naši občané oprostí od myšlenek pomyslné hrozby a začnou přijímat lidi odlišných kultur jako rovnoprávné. V České republice je prostor pro začlenění nových kultur, ale přístup obyvatelstva to zatím omezuje. Osobně doufám, že se naše další generace změní a nebude plná předsudků, že zvedne bílou vlajku a nechá kultury se prolínat a obohacovat, přesně tak, jak by to mělo být.
(Touto esejí nechci vyjádřit náklonnost tzv. „sluníčkářům“ a podobným skupinám a chtěl bych apelovat na to, že neřízená nekontrolovaná migrace s sebou nese spousty rizik, ale tomuto tématu jsem se věnovat nechtěl. Šlo mi o skeptický a stálý pohled Čechů na cokoliv jiného, než jsou zvyklí.)
“Dnes, s odstupem deseti let, si teprve v celém rozsahu uvědomujeme velikost a množství výzev, které tyto světodějné změny přinesly. Zhroutilo se bipolární rozdělení světa a nastal čas budování docela nového, spravedlivějšího a nové době přiměřenějšího světového bezpečnostního, politického a hospodářského pořádku. Nastal čas, který vyzývá k novému pochopení současného světa jako světa multipolárního, multikulturního a globálně propojeného a k důsledné reformě všech mezinárodních organizací a institucí tak, aby toto nové pochopení zrcadlily a aby byly schopny v jeho duchu plnit náročné úkoly nadcházející doby.”
Václav Havel
[ii] ČERVENKOVÁ, Denisa. Jak se křesťanství stalo náboženstvím: recepce pojmu religio v Tertuliánově Apologetiku. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2012, 240 s. ISBN 978-80-246-1975-0.
[iii] Definice genocidy jsou různé a je diskutabilní, zdali se dá použít v případě Islámského státu, proto jsem použil uvozovky.
[iv] HANSEN, T. B. The Saffron Wave: Democracy and Hindu Nationalism in Modern India. Princeton: Princeton University Press, 1999.
[v] FRANK, Jan. Konflikt v Severním Irsku. Vyd. 1. Praha: Triton, 2006, 222 s. Dějiny do kapsy. ISBN 80-7254-735-6.
[vi] Myšleno ve smyslu kolika lidem je stát schopen dát občanství, jak je vzdělávací systém přizpůsoben cizincům a další legislativní aspekty.
Autor: Vojtěch Svěrák