Vybrala jsem z knih, které jsem za svůj čtyřicetiletý život četla, pro mě nejcennějších 20 perel. Ty jsem dále pro přehlednost rozdělila na desatero knih odborné a klasické literatury a desatero knih alternativních a beletrie. Dostanou-li se do rukou a vstoupí tak do života dalším čtenářům, budu jen a jen ráda. Zde jsou:

Mezi odborné a klasické knihy, k nimž se čas od času obracím, patří těchto deset:

1. Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano (…trotzdem Ja zum Leben sagen: Ein Psychologe erlebt das Konzentrationslager), první vydání v r. 1946. Jedná se o kvalitní esenci bytí, zahrnující možnost volby (svobodné vůle ke smyslu) v každé situaci, tedy i v koncentračním táboře. Má pozitivní náboj, vyzývá ke smířlivosti, odvrací od pomsty. 

2. Oliver Sacks: Muž, který si pletl manželku s kloboukem (The Man Who Mistook His Wife for a Hat), první vydání v r. 1985. U této knihy o všemožných typech neurologického postižení jsem ocenila laskavé pochopení autora/lékaře pro své pacienty a zároveň jsem se naučila, že úrovní vnímání stejně tak jako spravedlnosti je mnoho.

3. Elisabeth Kübler-Ross: O smrti a umírání: Co by se lidé měli naučit od umírajících (On Death & Dying), první vydání v r. 1969. Jednalo se o moji první knihu explicitně s touto tématikou, mimořádná je svým širokým pohledem na nemocné, který zdůrazňuje i duchovní stránku.

4. Tomáš Halík: Co je bez chvění, není pevné, první vydání v r. 2002. Ačkoliv jsem autora do doby přečtení knihy (rok 2004) nijak zvlášť ráda neměla, moc se mi líbila (i autor), potěšila mě možnost jiného pohledu na utrpení (zážitek z Indie) a nevěřící Tomáše.

5. Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě (Gut mit sich selbst umgeben), první vydání v r. 1995. Autorovy knihy mi přijdou dosti podobné (ale nejsem znalec), tahle mě však zaujala, je milá, nesamolibá, užitečná a pozitivní.

6. Umberto Eco: Jméno růže (Il nome della rosa), první vydání v r. 1980. Toto dílo je známou klasikou, zaujaly mě věrně podané reálie středověku, chytré argumentace jednotlivých postav i luštění tajemství.

7. Robert Graves: Já, Claudius (I, Claudius), první vydání v r. 1934. Krásná kniha o římské společnosti, lásce k historii a vladařské ctižádosti. Doporučuji i audioknihu, kde hlavního hrdinu (včetně klopotně koktavé řeči) namluvil Viktor Preiss.

8. Charlotte Brontë: Jana Eyrová (Jane Eyre), první vydání v r. 1847. Tuto knihu jsem četla mnohokrát (tak desetkrát..), mám ji moc ráda nejen pro její romantičnost, ale zároveň i životní poctivost, pokoru a samostatnost hrdinky. 

9. Olga Spalová: Malá světová obrazárna, první vydání v r. 1971. Jednalo se zřejmě o moji první knihu o umění (důrazně doporučovanou mojí babičkou). Výklady k jednotlivým obrazům jsou krásně napsány, jen je škoda, že už dlouho nevyšla a musím se spokojit se starým výtiskem.

10. Rudyard Kipling: Když (If), báseň napsána v r. 1895, první vydání in Rewards and Fairies v r. 1910, české vydání in Písně mužů v překladu Otokara Fischera z r. 1946. Ačkoliv básním příliš nerozumím, setkání s touto bylo pro mě nádherným úkazem. Je to prostě krása.

Knihy alternativní a beletrie zahrnují tuto desetici:

1. Forrest Carter: Škola Malého stromu (The Education of Little Tree), první vydání v r. 1976. Jedná se o pojednání o výchově chlapce indiánskými prarodiči, která se střetává s oficiálním postupem nárokovaným státem. Trochu potom zarazí, že to byla navzdory původnímu tvrzení jen čirá fikce. Na každý pád je to hezká kniha a autor jejím sepsáním vytvořil mnoho dobrého.

2. Jan Guillou: Cesta do Svaté země (Vägen till Jerusalem), první vydání v r. 1998. Kniha mě nadchla podrobným popisem života v klášteře, kde vyrůstal hlavní hrdina, přesnou balancí mezi duchovní (zajímavé rozhovory s představeným) a světskou výchovou. Další vývoj pobytu ve Svaté zemi, rozvedený v dalších dvou knihách, už mě ale tolik neoslovil.

3. Margarett Mitchell: Jih proti Severu (Gone with the Wind), první vydání v r. 1936. Krásný historický román, který dokáže postavit na nohy, ne nadarmo je na přebalu výtisku z roku 1991 psáno, že  „od dob svého vydání pomáhá žít lidem, kteří přišli o všechno“.

4. Daphne du Maurier: Mrtvá a živá (Rebecca), první vydání v r. 1938. Přestože bývá tato kniha považována za temnou a proslavilo ji Hitchcockovo zpracování, nejeví se mi tak, naopak na mě působí pozitivně a dává víru v to, že upřímnost a poctivost hrdinky může být klíčem k lásce i smíru, navzdory překážkám. Hezká variace Jany Eyrové s odlišným morálním vyzněním.

 5. Grace Metalious: Peytonův Hrádek (Peyton Place), první vydání v r. 1956. Skandální román své doby, jsou v něm nenásilně vykresleny temné stránky obyvatel maloměsta v Nové Anglii, vlastně jsem se z tohoto zdroje dozvěděla, co vše je vlastně sociálně  možné, ale neublížilo mi to:-).

6. Robert Fulghum: Od začátku do konce: všechny naše životní rituály (From Beginning To End: The Rituals Of Our Lives), první vydání v r. 1995. Jak je u autora zvykem, jedná se o krátké a příjemné vyřčení důležitých věcí, kterým člověk v životě neujde. Oceňuji otevřené přiznání si reality smrti a přípravy na ni včetně výběru hrobového místa a instrukcí k pohřbu:-).

7. Lorna Byrne: Andělé v mých vlasech (Angels in My Hair), první vydání v r. 2008. Autobiografické vyprávění autorky o celoživotním setkávání s anděly, které mně hodně dalo. I když to racio popírá, já jejímu příběhu věřím. Zároveň jsem alespoň trochu pochopila roli andělů a jejich velmi jemného působení v našich životech. Naslouchání je jen na nás.

8. Bronnie Ware: Čeho před smrtí nejvíc litujeme (The Top Five Regrets of the Dying), první vydání v r. 2011. Knižní vydání původního běžného blogu mi dokazuje, že dobré věci se vždy nakonec mezi lidi rozšíří. I když je to stylisticky někdy trochu neobratné (prostě neknižní), je to otevřené, nepřikrášlované povídání o posledních pocitech a soudech umírajících. Tato kniha mi spojila několik jiných informačních proudů do potřebného celku.

9. Louise L. Hay: Miluj svůj život (You Can Heal Your Life), první vydání v r. 1984. Toto byla v devadesátých letech moje první kniha s esoterickou tématikou. Možná to někomu přijde moc americké, já paní Louise jsem však moc vděčná za pojmenování potřebnosti nepodmiňované lásky.

10. Elsa Parker: Astrologie a její upotřebení v životě (Astrology and Its Practical Applications), první vydání v r. 1927. Tuto knihu považuji za nejlepší astrologickou syntézu, kterou jsem kdy dostala do rukou. Často, když si potřebuji uvědomit horší stránky své povahy nebo povahy druhých, hledám zde přiléhavou radu či vysvětlení.